Nechci jen slova, co brzy pominou...

2. července 2013 v 15:55 | Anie |  Myšlenky o životě
Mám ještě domov ?
Kde vůbec je?
V temném stínu něčeho, čemu se říká štěstí ?
A nebo možná ne, možná, že můj domov je někde daleko...
tam, ukrytý pod křídly tvé lásky, která však začíná ztrácet svoji zář.
Mizí a vyhasíná ten oheň naších srdcí. Nebo je to všechno jenom sen.
Přijď, ukaž mi svoji tvář a řekni: Mám tě rád, Miluji tě....
A já pohlednu do tvých očí a budu čekat, co uděláš.
Dokaž mi, prosím lásku svou. Nechci jen slova, co brzy pominou...
Chci vědět, cítít a jistá si být, že s tebou svůj život chci žít.
Prosím, udělej "něco" a potom možná uvěřím, že všechno se zas brzy zlepší
a život můj opustí stín. Pak Pán Bůh nad námi rozsvítí to světlo a já budu vědět,
že ty jsi ten pravý. S tebou pak moře přeplavu a přejdu všechny hory.
Nás nic nezlomí. Protože ve dvou to jde vždycky líp.
Musíme jenom táhnout za jeden provaz. Společně...ne každý za jiný konec...


Anie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 3. července 2013 v 11:29 | Reagovat

Já už... jsem dávno příznivec toho názoru, že pokud mám někde domov, tak to bude v jeho náručí, pokud z něj vlastní pitomostí, hříchem a pýchou "nevypadnu."
Radši umřít, radši trpět na zemi, než něco takového.

Hodně to na mě působilo, tyhle myšlenky.

2 Ziwa Ziwa | Web | 4. července 2013 v 22:19 | Reagovat

Dokonalý článek, který mne opravdu zasáhl. Snad i proto, že se mi hlavou často honí podobné názory a myšlenky. Hlas, jako by mluvící k nám z velké dálky a přes to ta slova šeptají naše srdce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama