Něco je špatně...

30. července 2013 v 11:26 | Anie |  Úvahy a názory
Nevím, jestli jste si toho všimli, ale poslední dobou se děje toho zlého nějak moc.
Tuto myšlenku mi vlastně včera vnukl můj přítel, když jsme spolu jeli autem a poslouchali rádio.
Najednou začly zprávy a mluvili o nějaké vraždě. Tak jsme přepli stanici a tam mluvili o těžké havárii. Na další byla řeč o tragédii autobusu. Takle se to opakovalo ještě několikrát. A pak můj přítel jakoby nic prohodil : " Samá smrt, samé vraždy, kdo to má pořád poslouchat..."
Pak už jsme se o tom nebavili a já na to tak nějak zapomněla....


Venku se konečně ochladilo a prší. Trochu jsem se nudila, a proto jsem se rozhodla, že napíšu něco do rubriky Úvahy a názory. Jenomže jsem nevěděla co. A pak jsem se koukla na seznam.cz a najednou jsem si vzpomněla na ten včerejší rozhovor...pomyslela jsem si...něco na tom bude....kam ten svět spěje ?

Dovolte mi abych na začátek citovala pár titulku na novinkách.cz
  • V Egyptě byly nalezeny dvě mrtvé Češky...
  • Při bouři zahynul na Liberecku člověk...
  • V Itálii spadl autobus z dálnice, nejméně 39 mrtvých
  • Ve Švýcarsku se čelně srazily vlaky, strojvedoucí nepřežil
  • V Rumunsku zemřelo při havárii vrtulníku 5 lidí
Tak toto je jen několik záznamů smrtí z posledních dnů. A když k tomu připočteme nedávnou nehodu vlaku ve Španělsku, situaci v Egyptě... Tolik smrti jen za poslední 3 dny. Je to vůbec možné ??? Kam ten svět spěje ?
Naše doba je velmi uspěchaná. Lidé se snaží stihnout co nejvíce věci najednou, žijí v neustálem stresu. A potom se nemůžeme divit, že někomu rupnou nervy a bodne kuchyňským nožem do své ženy. Někdo se opije a cestou domů způsobí nehodu, při které zemře rodina s malými dětmi.
Naše doba nás nutí neustále přemýšlet o různých problémech. Neumíme se pořádně soustředit na jednu věc. Děláme hodně věcí najednou. Řídíme, u toho obědváme, vyřizujeme důleživou schůzku, sepisujeme seznam toho, co je třeba koupit, počítáme, zda nám letos zůstanou peníze na dovolenou. V noci špatně spíme, protože nám hrozí vyhazov z práce, jelikož firma má poslední dobou problémy. Jsme unavení, křičíme na sebe. Místo abychom se těšili na společný večer s rodinou, přemýšlíme, co bude zítra. Máme problémy, manžel(ka) nás nechápe, hledáme si jinou zábavu. Pak se rozvádíme, hádáme se o to, u koho budou bydlet děti. Ty zatím jsou z našeho rozhodnutí úplně vyděšené, nechápou, proč se maminka nebo tatínek stěhuje, a proč bratr, či sestřička musí jít bydlet jinam. Začínají mít problémy ve škole, ostatní spolužácí se jím vysmívají. Několikrát se ve škole poperou, vracejí se domů z pláčem. Když jsou starší, najdou si svoji druhou polovinu, měsíc jsou šťastní a pak přicházejí sklíčení domů, protože ona/ on ji nechápe. Rozcházejí se, nalézají někoho dalšího, zase jsou sklamaní, protože ten život už vážně nemá cenu. Kamarád jím nabídne nějakou tu cigaretu, pozve je na párty, kde jsou všichni úsměvaví a vypadají opravdu šťastně. Je tam legrace. Není tam dusno, jako doma...
Ano, celá tahle doba se řítí do propasti ! Střídáme partnery, protože je jednodušší hodit problémy za hlavu, než je společne zkusit řešit. A přitom někdy stačí tak málo. Jen být tomu druhému oporou, snažit se mu pomáhat a chápat jeho rozhodnutí.

Dneska už pořádně nikdo z nás neumí vyjádřit svůj názor klidně. Většinou se rozkřičíme, až nás z toho bolí v krku a nebo se navzájem ignorujeme, protože všechno je jednodušší, než spolu normálně mluvit. Jsme nervózni, protože nám život proplouvá mezi prsty. Najednou si uvědomujeme, že to, po čem jsme kdysi jako mladí toužili, už nikdy nezískáme. Zjíšťujeme, že jsme propásli důležité chvíle ve svém životě. Litujeme toho. Jsme frustrovaní a deprimovaní.

Pořád víc a víc lidí si nedokáže poradit se svým životem. Cítí, že něco je špatně. Náš život je jeden velký stereotyp...

Někteří lidé touží po slávě, po tom rovnat se Bohu, protože mají moc a respekt. Jsou silnější a využívají svého práva proti ostatním. Potom vznikají nesmyslné války, vraždy, znásilnění...
Chceme si jen dokazovat, že to nám patří svět...
A když se na to tak podívám pomyslím si jen jedno. Jsme jako malé postavičky v hodně nepovedené komedii. Vždyť tomu, co se děje se můžeme vlastně jen smát. Protože tohle opravdu není normální...

Proč člověk pořád musí poslouchat toho zlého ?? Řekněte nebylo by nám dobře v Ráji ??
Každý z nás by se měl podívat na svůj život a uvědomit si, zda všechno je tak, jak má být. Měli bychom hledat chyby teď, dokud je ještě čas. Protože pokud opravdu chceme, můžeme všechno napravit. Můžeme zachránit sebe i rodinu před tím zlým, který krouží okolo nás. On je jako lev řvoucí. Ale to neznamená, že ho nemůžeme umlčet. On nemá právo ničit naši rodinu, naše vztahy. Nemá právo strkat nám do rukou zbraně a šeptat jen bodni, zabij, znič, ubližuj, vždyť ty jsi v právu, ty máš pravdu...říká nám nejlepší jsi ty, ty, ty...a je jen na nás, jestli ho poslechneme...
Žádný člověk totiž není nejlepší. Všichni jsme si rovní. Každý z nás by měl mít stejné právo na život !!!
Bojujme dokud můžeme ! Ne zbraněmi, ale láskou !! Protože s ní můžeme opravdu zvítězit !!!

zdroj: google-obrázky

Anie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Můj Japonský Dům Můj Japonský Dům | Web | 30. července 2013 v 12:18 | Reagovat

To máš docela pravdu, taky jsem něco slyšela. Tak to bude určitě tým rokem.

2 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 30. července 2013 v 14:12 | Reagovat

Hezky napsáno. Svět spěje do záhuby, protože není, čemu věřit.

Hele, napadl mě příběh, který by se dal použít do křesťanského koutku, spíš takové podobenství - ale má to jen nejasné obrysy. Pokud by ti nevadilo ho tu mít, já ho pak pošlu, pokud jo, tak mě ignoruj.

Jinak něco jsem ti napsala ještě u sebe, něco napíšu tady. Ve vztahu je to vždycky těžké, ale musíme bojovat, bojovat za to, za co bojovat stojí.
Já lásku ještě nepoznala, nemůžu moc radit, ale věřím a doufám, že to překonáte, protože si oba zasloužíte být šťastní a myslím si, že patříte k sobě, ačkoli vás neznám.

Někdy k nám Bůh mluví skrz znamení a mlhu, a my musíme hledat, co od nás chce, a jaké má úmysly. Ono je to tak v podstatě lepší, protože hledá jen ten, kdo hledat chce, kdo nechce, nechává být.

A kdyby náhodou, všechno zlé je pro něco dobré, ale to ty víš:)
Nevzdávej se a věř až do poslední chvíle. Myslím, že ty, kdo bojují, Bůh miluje. A fakt hodně :) Zná nás, zná nás líp než se známe sami. A když se zhasnou naše lidské lucerny a pochodně, ještě stále, kdesi daleko, daleko, svítí jeho krásné, dokonalé a úchvatné hvězdy.

Darling, jsi silná, mám tě moc ráda, žádné trápení. :)

3 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 30. července 2013 v 14:14 | Reagovat

Jo, ještě tedy k tomu textu, svět spěje do záhuby, protože nemá, čemu by věřil. Myslí si, že není nic poté, že lidská spravedlnost je krátká, a ona opravdu je.
Ale nesmíme vidět jen to špatné, musíme se naučit vidět i to dobré, a vždycky, když slyšíš o nějaké vraždě, musíš vidět i druhou stranu, třeba jak vnouček pomáhá babičce s nákupem, jak kvete květina, jak se tráva koupe v dešti, jak oslnivě tančí blesky, jak je nebe modré - trefné od té, co věčně zatracuje svět, co ? :-D

4 Bublushka Bublushka | Web | 4. srpna 2013 v 19:08 | Reagovat

jo bohužel to takhle je
já jsem proti válkám a věřím že jacíkoliv dva lidé spolu mohou žít když se naučí toleranci
musíme doufat že se to zlepší a snažit se aspon u nás, protože když to tak budem dělat mi, jednou se to od nás někdo naučí a bude se to šířit dál, sice to nebude asi na celém světě, ale aspoň neco je úspěch

5 caj caj | 4. března 2014 v 15:26 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama