Boj o život

28. srpna 2013 v 15:40 | Anie |  Články na téma týdne
Mým domovem je skládka. Každý den zde bojuji o holý život. Vstávám brzy ráno, abych se mohl prohrabovat mezi odpatky a hledat ukryté "poklady". Nesmím si dovolit přijít pozdě. Je tady velká konkurence. Každý chce najít to nejlepši pro sebe. Já zde začínám ještě před svítáním. Musím živit chromou maminku a malou sestru. Sestřička mi někdy i pomáhá, ale je příliš slabá a nevydrží dlouho pracovat. Náš život je úplně jiný než ten váš. Myslím, že si ani nedovedete představit, jaké to je se každé ráno probouzet se strachem, co vám tento den přinese. Bojím se, že jednoho dne nebudu mít dost síly vstát a jít na skládku, kde třídíme odpad, který pak prodáváme. Mám strach, že se mi nepodaří vydělat žádné peníze. Tímto bych podepsal výrok smrti celé naší chudé rodině. Na skládce se dá vydělat dost peněz, ale musíte mít štěstí. Někdy se mi povede udělat dost práce a pak si můžeme koupit víc jídla a někdy i nějaké oblečení. Jsou však dny, kdy mi štěstí moc nepřeje. Potom hladovíme i několik dnů. Někdy se snažím trochu pracovat v noci. Podmínky jsou ale velmi špatné, protože ve tmě jen ztěží rozeznávám předměty. Ve dne to není o moc lepší. Je tady hrozný zápach. Často tu hoří. Nad skládkou se vznáší nepříjemný dým. Někteří tvrdí, že je jedovatý. Já nevím. I kdyby byl, nemám jinou možnost. Musím tu pracovat. Musím se prohrabovat mezi odpadky, hledat PET láhve, kovy a další cenné předměty. V opačném případě mě i mé blízké čeká smrt.
Každý další den pro nás znamená zázrak. Někdy si však říkám, jestli takhle opravdu zázrak vypadá. Jsem unavený, všechno mě bolí. Mám pocit, že mi za chvíli něco rozthne plíce. Žiji v neustálem strachu o svoji rodinu. Ruce i nohy mám opuchlé. Zarudlé oči svědčí o nedostatku spánku. Jsem rád, že žijeme, ale někdy mi připadá, že snad by bylo lepší nebýt. Copak asi člověk cítí po smrti ? Je nějaký dobrý Bůh, který má rád lidi a vezme je k sobě do svého paláce ? Je hodný a rozdává jídlo ? Nebo snad smrtí všechno končí ? Tyto otázky se mi objevují v hlavě, když procházím opuštěnou ulicí v Kambodži. Mijím plačící matku, která drží v náručí mrtvé dítě. Já jsem přeci také dítě. Jsem malý devítiletý chlapec. Nemohu chodit do školy jako některé bohaté děti, protože musím pracovat. Nemám domov, nemám pořádné oblečení. Je však něco co mám. Mám hlad a strach, ale hlavně rodinu, díky které i práce na skládce dává smysl...

Anie
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lana Donnalyn Lana Donnalyn | Web | 28. srpna 2013 v 15:50 | Reagovat

Krásne. :o Som ohúrená, v skutku... ani neviem, čo ti na to napísať. Myslím, že tento príbeh by mohol otvárať oči. :-)

2 Sonča Sonča | E-mail | Web | 28. srpna 2013 v 16:45 | Reagovat

Krásně napsaný.. :) :) :) Kéž by si lidé více vážili toho, co mají.. :/

3 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 28. srpna 2013 v 17:27 | Reagovat

Přečtení Tvého článku lidem hodně dá. Odlišný pohled, odlišné myšlenky,... krásně zpracované. "Doufám, že se s rodinou brzy z této situace dostanete a vše bude dobré. Ráda bych Ti pomohla. Ale sama nevím jak...?"

4 Anie Anie | Web | 28. srpna 2013 v 18:00 | Reagovat

[1]: děkuji

[2]: díky, souhlasím :)

[3]: děkuji :) Jinak tento příběh je smyšlený, mě se vůbec netýká. Psala jsem ho v první osobě, protože si myslím, že takto to promluví ke čtenáři víc.

5 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 29. srpna 2013 v 11:07 | Reagovat

Mentalita lidí tam je úplně jiná. Tady se každý stará jen sám o sebe (dobře, skoro každý). Je mi z toho (z nás) špatně a chce se mi brečet... Proč se nedá zachránit svět? Proč ti, co se topí v penězích, si neuvědomují, že by se měli rozdělit?... Hm...

6 Veru*-* (MaNiVe) Veru*-* (MaNiVe) | Web | 29. srpna 2013 v 14:38 | Reagovat

Krásný příběh, já ... nevím co říct. Příběh bere dech a mě se chce plakat ...

7 Victoria Victoria | Web | 2. září 2013 v 21:17 | Reagovat

Ach, to je tak strašně smutné :-(. Člověk si pořádně neuvědomuje, jaké štěstí vlastně má. Takových lidí jako z tvého příběhu je bohužel spoustu. Já, jestli jednou budu vydělávat dost peněz, bych chtěla například darovat peníze pro děti do Afriky (nebo jinam, kde je to potřeba). Doufám, že mi to jednou bude umožněno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama