Jenže ona se neusmála...drabble

27. srpna 2013 v 13:25 | Anie |  Povídky
Dneska vám přináším pokračování posledního drabble. Psala jsem ho taky před rokem a půl...je to zajímavý pocit číst to po tak dlouhé době...K tomu všemu, když člověk ví, jak to nakonec dopadlo...



Vystoupila z auta. Stála na chodníku a dívala se na budovu před sebou.Tak tady to je. Pomalu zabouchla dveře a hlasitě si povzdechla. Celou noc myslela na něho a nemohla se dočkat, až ho dneska zase uvidí. Ale teď, když najednou stála před kulturním domem, kde se konala dnešní slavnost, cítila, že začíná být poněkud nervózní...Nakonec však odolala pokušení vrátit se domů. Třikrát se nadechla a vykročila. Večerním vzduchem se nesly tiché zvuky jejích podpadků
dopadajících na dlažděný chodník. Došla ke schodům. Jak stoupala po stupních dál a dál, doléhaly k ní vzdálené rozhovory. Zastavila se u dveří a otevřela je. Sál se pomalu plnil mladými lidmi. Všichni měli na sobě společenské oblečení. Obzvlášť dívky si na svém vzhledu daly opravdu záležet. Každá měla krásné šaty, vlasy nádherně upravené.
Ani opačné pohlaví však nezklamalo. Milovala muže v oblecích. Hlavně jeho. Koněčně ho spatřila. Stál tak blízko a přesto ho v první chvíli přehlédla. Vzhlédl, jakoby vycítil její pohled. V jeho očích zahlédla překvapení a úžas. Věděla, že ji v první chvíli také nepoznal. Měla dlouhé, sytě červené šaty sahající ke kotníkům. Na nahá ramena jí lehce padaly dlouhé prameny hnědých vlasů. Někdo jí dneska řekl, že vypadá, jako popelka. Myslesl si to také ?
Možná. Na tom však v tomto okamžiku vůbec nezáleželo. Nejdůležitější bylo, že si jí všiml a teď se na ni díval tím zvláštním pohledem. Byl to jejich den. Věděli to oba. Avšak ani jeden z nich neměl dost odvahy to přiznat nahlas.
Usmáli se na sebe a krátce se pozdravili. Minula ho a šla dál směrem k šatnám, kde si chtěla odložit své věci.
Věděla, že ji doprovází pohledem. Líbilo se jí to a přece se neohlédla. Sama nevěděla, proč. Něco vevnitř ji zastavilo. Byl to strach. Strach z toho, že něco tak krásné nemůže být skutečné...

Cestou spatřila Naomi a Karin, které ji vybídly, aby šla k ním. Oběma to moc slušelo. Dlouhé černé Naominy vlasy tvořily nádherný kontrast s jejími dlouhými bílými šaty a zároveň ladily s černými lodičkami na vysokém podpadku.
Také Karin pro tento večer zvolila lodičky. Ty její byly světle hnědé a hezky ladily k jejím černo-béžovým šatům sahajícím po kolena. Krátké hněhé vlasy si nechala rozpuštěné. Vykročila jejich směrem. O chvíli později všechny tři už nadšeně hovořily o dnešním vyjímečném večeru. Najednou těsně za ní někdo promluvil : " Ahoj holky ! "
Věděla, že je to on. Jeho hlas by rozeznala mezi tisícem jiných. Nebylo pochyb, že přišel kvůlí ní.
S Naomi a Karin se sice znal velmi dobře, avšak všichni věděli, že bůhvijak se rádi nemají.
Teď by se měla otočit a podívat se do jeho nádherných, hlubokých, modrých očí tak, jak to udělala včera.
Celý svět by zmizel. Zůstali by jenom oni dva. Řekl by jí : " Jsi krásná. Moc ti to sluší."
Potom by celý večer a celou noc tančili jenom spolu a nokonec by ji něžně políbil na rozloučenou.
Možná, by se to všechno i stalo, jenomže....

" Ahoj." řekla, ale ani se neotočila. Místo toho pokračovala v rozhovoru s kamarádkami.
Nevěděla, proč to udělala. V tu chvíli ji vlastně ani nedošlo, že si dveře ke štěstí asi definitivně zavřela.

***
Byl zmatený. Ještě včera měl jistotu, že ho miluje stejně jako on ji. "Žeby se mu to všechno jen zdálo ? Ale ten její pohled a tan úsměv, když ji chytil za ruce a něžně otočil...tohle přeci nebyla jen náhoda. Nebo ano ?
Na dnešní večer se hrozně těšil. Představoval si, jak bude tančit jenom s ní. Chtěl jí říct, jak hodně pro něho znamená.
Teď však znejistěl. Nerozuměl jí. Nevěděl, co si o tom všem má myslet. Má jí říct, že ji miluje a riskovat odmítnutí ??
Stál a čekal. Možná na zázrak a možná jen proto, že nevěděl co jiného by měl dělat.
Doufal, že se nakonec otočí a jejich pohledy se střetnou, ona se usměje a všechno bude jako včera.
Jelikož si začal připadat jako blbec, když tam tak stál a poslouchal, jak se dívky baví o plesových šatech ,
zklamaně se otočil a odešel...
Anie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 28. srpna 2013 v 11:09 | Reagovat

Škoda, no... i tak to v životě chodí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama