Říjen 2013

Kdykoliv jdeš...

29. října 2013 v 19:15 | Anie |  Básně
Kdykoliv jdeš dívej se se před sebe...

Šel a myslel na lásku,
která tu pro něho není
minul ji, aniž to věděl.
Hlavu měl svěšenou k zemi.

Kdykoliv jdeš měj otevřené oči...

Šla, očí plné hořkých slz.
Naděje pro ni umřela.
Neviděla, že štěstí je blízko,
protože oči své zavřela.

Kdykoliv jdeš dívej se...

Přicházel ke svému cíli,
nedíval se však tím směrem.
Trvalo to jenom chvíli,
než ho minul...




Anie

Poslední políbení

29. října 2013 v 14:42 | Anie |  Básně
Vodopád na tváří planety
pláče a nedívá se na cestu
Nevidí zářit komety,
co přinášejí mu nevěstu.

Kráčí ve vánku zahalena,
polibek vděčně posílá.
Sama však drsně karmínem políbená
padá k zemi a umírá...

Anie

Můj příběh o dívce, co odmítla JEHO LANO

24. října 2013 v 17:07 | Anie |  Příběhy
Stála jsem a s úžasem hleděla na vrchol hory, částečně ukrytý mezi bílými mraky. Stejně bílými jako sníh všude okolo mě.
Pohled, který se mi naskytl se nadá ani popsat. Měla jsem před sebou svůj vysněný cíl. Něco, po čem jsem toužila celý život. A ještě dnes to všechno bude moje. Udělala jsem první krok. Najednou mě z mého snění vyrušil protivný hlas.
" Dítě, zapomněla jsi lano !!! " Otočila jsem se. Za mnou běžel nějaký starý muž. " Neotravuj" odsekla jsem a vydala se dál po stezce. Byla jsem zlá na taho člověka, protože se opovážil vtoupit do krajiny, která toho dne patřila jenom mě. Po mé cestě nikdo stoupat nebude. Pohlédla jsem za sebe. Muž tam pořád stál a díval se na mě tím zvláštním pohledem.
" Neslyšel jsi mě !!! Lano nepotřebuji !! Copak jsem nějaké mimino ??!!! Tuhle horu zvládnu sama ! " hodila jsem po něm nenávistným pohledem. A on najednou, jakoby pochopil. Sklopil hlavu a pomalu se vydal nazpátek.
Konečně jsem zůstala sama. Opět jsem se zasnila. Představovala jsem si, jak stojím na vrcholu té hory a dívám se dolů na zasněženou krajinu, a ostré skály. Cesta byla trochu strmá, ale přesto jsem první úsek překonala bez problému.
Za chvíli jsem už prolézala mezi skálami. Sníh mi sahal po kolena a začala mi být zima. Přesto jsem se nenechala odradit a šla dál. Najednou cestička zmizela a předemnou se objevila bílá stěna zasněžené hory. Začala jsem lézt. Soupala jsem velmi pomalu a pečlivě hledala místa, kde bych se mohla zachytit. Najedou jsem šlápla do prázdna a cítila, jak se řítím dolů ze skály...Věděla jsem, že je konec. V poslední chvíli jsem si vzpomněla na starého člověka, který mi nabízel lano...kdybych ho tehdy byla poslechla...


Dnešní zvrácená blogosféra a můj blog

17. října 2013 v 18:23 | Anie
Nevím, jak je na tom dnešní blogosféra, ale nezdá se mi, že by to s ní bylo tak špatné :) Najdu hodně blogů, které mě nikdy neomrzí. Pořád častěji se setkávám s autorskými stránkami a ne jen s kopírováním cizích článků. Možná, že mi to tak připadá, ale mám pocit, že od doby co jsem se odhodlala založit autorský blog, se změnila i blogosféra.
Asi je to tím, že jsem se dostala do toho "nového blogového světa" a prostě jsem přestala vnímat ty blogy o celebritách apod. Sama se snažím, aby moje články promlouvaly k lidem, chci dělat radost svým čtenářům, dávat najevo svoje názory, nutit k přemýšlení. Blog není o tom, kdo má víc komentářů a větší návštěvnost. Je to o vztahu autora k článkům a čtenářům. Když píši, snažím se do toho dávat své srdce a zaujmout. Někdy se mi to podaří víc, jindy míň, ale baví mě to. Nezajímá mě, jaká je blogosféra, a co momentálně "frčí". Já si píši podle sebe a je mi jedno zda mé články jsou "in" a nebo ne. Hlavní je, když dělají radost mě a lidem, pro které jsou určené :)

Anie

Poslední sbohem...

9. října 2013 v 17:13 | Anie |  Básně
Vítr mi zpívá,
nebe hladí moji tvář.
Někdo se dívá.
Nekonečná zář.
Světlo v temném tunelu
volá dnes jméno mé.
Navždy vás opouštím,
jen památka zůstane...

Anie

Dnešní zvrácený svět...a já

9. října 2013 v 17:12 | Anie
Dnešní svět...popravdě řečeno, jde tak trochu mimo mně. Nesouhlasím s ním, ale co zmůže jedinec, proti celé společnosti ?
Děti si hrají s tablety, dotykovými mobily, poslouchají hudbu z mp3. Já jsem si v jejich věku stavěla hrady z písku a česala panenky. Vařila jsem polévku z vody, trávy, bahna,...věděla jsem, co znamená odřené koleno, jak vypadá kráva. Pro dnešní děti je kráva fialová, a panenku lze učesat na superhry.cz
Samozřejmě, že trochu přeháním, ale kdo ví, co bude zítra ?
Dnešní doba je uspěchaná, nikdo nemá čas na rodinu, přátelé. Láska se pojí se značkovým oblečením a nejnovější technikou. Přátelství najdeme na facebooku. Když chceme někomu udělat radost pošleme mu veselou facebookovou samolepku, když se nudíme, můžeme ho šťouchnout. No není to vážně cool ?!!
Rodina jsou ti lidé, kteří se společně dívají na Ordinaci v růžové zahradě, a v neděli hromadně nakupují v Tescu.
Jak já miluji tu dnešní dobu !! Omlouvám se za tu hlubokou ironii, ale nepřipadá vám to všechno směšné ?!
Kam se poděly ty časy, kdy se rodina scházele při svíčkách a vyprávěla si příběhy ?! Já jsem možná najivní, ale opravdu bych chtěla, aby moje budoucí rodina mohla zažít tu pohodu...Jsem jiná ?! Jsem divná ?! Nevím, jenom chci aby můj život měl smysl. Nechci se honit za něčím, co nemá cenu, hádat se se sousedy, kdo má lepší auto, běhat každou neděli po nákupech, a s rodinou trávit čas u televize....chci žít !!!
Myslím, že každý z nás by se měl zamyslet nad tím, zda to o co tak usiluje je opravdu důležité. Podívat se na svůj život a uvědomit si, co vlastně chce. Myslím, že mnohdy toužíme po věcech, které vlastně ani nepotřebujeme, ale kupujeme je proto, že je má někdo jiný a nechceme se cítit horší. Ale kdo je to horší člověk ?! Ten, kdo nemá nejmodernější model televize nebo ten, kdo má život na ruby a nedokáže si uvědomit, že důležitější než peníze a sláva je šťastná rodina...?

Anie

Strážný anděl...

3. října 2013 v 18:39 | Anie |  Hudba, motivační videa
Znáte ten pocit, když se vám nedaří, zdá se vám, že je všechno špatně ? Ráno vám ujede autobus, někdo vám podrazí nohy, a zdá se jakoby se sám Bůh spikl proti nám a dělal nám naschvály. Video, které bych vám chtěla dnes ukázat je o tom, že mnohdy věci, které na první pohled vypadají špatně jsou opravdu něčím dobrým. My neznáme budoucnost. To jen Bůh ví, co s námi bude. A možná, že právě ve chvílích, kdy máme pocit, že si z nás dělá figurky na hraní, se nám snaží zachránit život. Jeho cesty jsou dobré....On ví, proč se to "špatné" děje !! Důvěřujme Mu a nebudeme bloudit !!


Anie