Můj příběh o dívce, co odmítla JEHO LANO

24. října 2013 v 17:07 | Anie |  Příběhy
Stála jsem a s úžasem hleděla na vrchol hory, částečně ukrytý mezi bílými mraky. Stejně bílými jako sníh všude okolo mě.
Pohled, který se mi naskytl se nadá ani popsat. Měla jsem před sebou svůj vysněný cíl. Něco, po čem jsem toužila celý život. A ještě dnes to všechno bude moje. Udělala jsem první krok. Najednou mě z mého snění vyrušil protivný hlas.
" Dítě, zapomněla jsi lano !!! " Otočila jsem se. Za mnou běžel nějaký starý muž. " Neotravuj" odsekla jsem a vydala se dál po stezce. Byla jsem zlá na taho člověka, protože se opovážil vtoupit do krajiny, která toho dne patřila jenom mě. Po mé cestě nikdo stoupat nebude. Pohlédla jsem za sebe. Muž tam pořád stál a díval se na mě tím zvláštním pohledem.
" Neslyšel jsi mě !!! Lano nepotřebuji !! Copak jsem nějaké mimino ??!!! Tuhle horu zvládnu sama ! " hodila jsem po něm nenávistným pohledem. A on najednou, jakoby pochopil. Sklopil hlavu a pomalu se vydal nazpátek.
Konečně jsem zůstala sama. Opět jsem se zasnila. Představovala jsem si, jak stojím na vrcholu té hory a dívám se dolů na zasněženou krajinu, a ostré skály. Cesta byla trochu strmá, ale přesto jsem první úsek překonala bez problému.
Za chvíli jsem už prolézala mezi skálami. Sníh mi sahal po kolena a začala mi být zima. Přesto jsem se nenechala odradit a šla dál. Najednou cestička zmizela a předemnou se objevila bílá stěna zasněžené hory. Začala jsem lézt. Soupala jsem velmi pomalu a pečlivě hledala místa, kde bych se mohla zachytit. Najedou jsem šlápla do prázdna a cítila, jak se řítím dolů ze skály...Věděla jsem, že je konec. V poslední chvíli jsem si vzpomněla na starého člověka, který mi nabízel lano...kdybych ho tehdy byla poslechla...


Tento krátký příběh, který jsem pro vás napsala je metaforou. Doopravdy se netýká dívky a starého muže, ale vztahu člověka k Bohu a opačně. Mladá dívka ma představovat lidstvo, které se žene za svými cíli, mnohdy naivními představami. Starý člověk zde představuje Boha, který nám nabízí lano, tedy pomoc, ochranu, jistotu. Bohužel my lidé, často odmítáme Jeho pomoc a jdeme si vlastními cestami. Jenomže tu naši "horu", neboli cíl tak dobře neznáme. Jenom Bůh ví, do čeho se to vlastně ženeme. A právě proto, že za každou cenu chceme Bohu dokázat, že jsme lepší, často nekončíme dobře. Jak se říká pýcha předchází pád...ale pořád je tady ještě to zachytné lano, které nám Bůh nabízí. Je jen na nás, jak se rozhodneme. Můžeme říci: "Já ho nepotřebuji. Zvládnu to sám !! " anebo poděkovat Bohu za to, že je ochotný nám nabídnout svoji pomoc, protože s ní máme velkou šanci dojít do cíle !!! Nejsme stroje a sami dobře víme, jak dokážeme být slabí !!! Nebylo by dobré mít nějakou jistotu ve chvílich slabosti ?!!

Anie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 24. října 2013 v 18:31 | Reagovat

Hodně moudrý příběh. Mně se to moc líbí a je to metafora i na mně. Přiznávám, že často se chovám jako ta holka a pak se za to nenávidím.
Dávám pět hvězdiček, ten příběh mě zaujal a je moc krásný.

2 Ellis Ellis | E-mail | Web | 6. ledna 2014 v 22:25 | Reagovat

Donutilo mě zamyslet se nad tím, jak se občas (ne často, ale ano, přeci jen ano) chovám, za což ti děkuju :)

3 s s | 15. března 2016 v 18:32 | Reagovat

bezva :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama