Poslední sbohem...

9. října 2013 v 17:13 | Anie |  Básně
Vítr mi zpívá,
nebe hladí moji tvář.
Někdo se dívá.
Nekonečná zář.
Světlo v temném tunelu
volá dnes jméno mé.
Navždy vás opouštím,
jen památka zůstane...

Anie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 9. října 2013 v 18:13 | Reagovat

Moc krásné... možná to má mít podtón melancholičnosti, ale mě to vyrazilo dech.

Jinak díky za komentář, já... já si v podstatě myslím, že Otec mi čistí cestu, odhazuje mi nějaké kamínky z cesty, vrací mě tam, kde mám být... jen jsem si na "tuhle péči" odvykla. Nejsem nijak smutná, jen hodně zmatená a "ve stavu vyčkávání", jak se věci vyvinou :)

2 Amelie Amelie | Web | 23. října 2013 v 1:09 | Reagovat

nádherné

3 Ilma Ilma | Web | 3. ledna 2014 v 22:23 | Reagovat

Památka v  podobě vzpomínek, co nikdo nevezme.
Nemám co říci.. píšeš krásné básně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama