Moje spřízněná duše

20. listopadu 2013 v 16:50 | Anie
Nejsi již mezi námi, a přesto pořád cítím, že měla bys mě ráda...
Tak, jako jsi měla ráda jeho. Svého syna...
Nejhlubší mateřskou láskou...
Neznám tě, ale něco nás pojí.
Nevidím tě, ale vím, že jsi mým andělíčkem strážným...
Díváš se na mě a znáš každý můj krok...
Ty víš, že je mezi námi víc než jen pramínek vlasů...
Rozumíš slovům, která zde píši pro tebe...
Můj pláč kdysi umlčel tvá ústa...
Říkali, že už navždy...
Já však vím, že duše může promlouvat dál...
Jsi blísko, usmíváš se. Nevidím...ale cítím to teplo tvého srdce...
Tvé místo v jeho životě jsem převzala já.
Neboj se, chci aby byl na mě hrdý.
Chci, aby poznal, že já a ty jsme jedno...
Mám tě ráda...a vím, že jednoho dne se opět setkáme...
Tam, v Jeho království...

Anie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 20. listopadu 2013 v 18:14 | Reagovat

Hodně silné. Ač se můžu jenom domýšlet, o čem přesně to je, zanechalo to ve mně obrovskou stopu. Za to ti moc děkuji.

2 sarush ef sarush ef | Web | 20. listopadu 2013 v 20:54 | Reagovat

To je krásné, i když bolestivé, a vlastně úplně nevím, co přesně se stalo, ale je to nádhera!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama