Prosinec 2013

Krásné Vánoce !

24. prosince 2013 v 9:47 | Anie

Nádherné prožití vánočních svátků, hodně zdraví, štěstí, lásky a úspěšný nový rok 2014

přeje Anie

Články, na Vánoce :
Štědrovečerní zázrak - povídka ( 1. díl zde )
Láska se trnů nebojí... - úvaha o lásce, která k Vánocím rozhodně patří
báseň Anděl - o tom, že každý z nás může ukázat svou lepší tvář :)
Vánoce v ohrožení - článek o tom, jak mizí opravdové kouzlo Vánoc
Věřím mu - myšlenky o tom, že vždycky je Někdo, kdo nás miluje...
Neboj se, jen mluv - nebojme se mluvit o svých citech !
Nejbohatší poustevník - krátká recenze na knihu o hledání Boha ( další tipy na knihy naleznete zde )
12 podmínek k dědictví - recenze na film ( další tipy na filmy najdete tady )
Moc odpuštění - o tom, že Bůh nám vždycky odpustí pokud ho o to poprosíme...možná je ten pravý čas sklonit svou hlasu
Neodmítejme Jeho lano ! - příběh o dívce, která se snažila dokázat, že všechno zvládne sama...
Pomoc v nouzi - o tom, že dobré skutky nikdy nezůstanou zapomenuty...

Štědrovečerní zázrak …

24. prosince 2013 v 9:45 | Anie |  Povídky
Štědrovečerní zázrak …
Dlouhou dobu jsem myslela, že mě nic tak nezahřeje u srdíčka, jako příjemné odpolední posezení s kamarádkami.
Spletla jsem se. Ten úžasný pocit mi dopřála jedná mladá šestnáctiletá dívka. Naučila mě, že i lidé dokážou mít dobré srdce. Dovolte mi proto, abych vám vyprávěla tento příběh.
Byl krásný Štědrý Den. Bílý sníh se snášel k zemi a město se pomalu měnilo v zimní království. Mráz maloval neuvěřitelné obrázky na sklo, na řece se vytvořila vrstva ledu, výlohy obchodů byly vyzdobené malými stromečky a světýlky. Blížila se slavnostní večeře. bylo slyšet vzdálené zpívání koled a cítit příjemnou vůní smažených kaprů. Město bylo téměř prázdné. Najednou jsem si všimla muže, sedícího na lavičce. Už na první pohled vypadal jako bezdomovec. Viděla jsem hodně podobných lidí, ale ten člověk byl jiný. Měl příjemný obličej a moudré oči. Cítila jsem, že má srdce na pravém místě. Určitě se mu přihodilo něco opravdu ošklivého a možná přišel i o domov. Vtom se na rohu ulice objevila nějaká rodina. Vypadala šťastně. Dospělí šli napřed, a když spatřili bezdomovce, prošli kolem něho velkým obloukem. " Mami, kdo byl ten pán? " - zeptala se malá holčička.
"Zlato, nevšímej si nikdy podobných lidí. Jsou špinaví a zlí." - odpověděla matka. Tato slova byla tak studená, že jsem měla pocit, že sníh kolem mě hřeje. Po chvíli jsem zpozorovala, jak bezdomovec vešel do " Večerky" .Jelikož nechal mírně otevřené dveře, měla jsem možnost vyslechnout si celý rozhovor.
"Dobrý den. Je mi strašná zima. Nemohl bych se tu na chvíli ohřát? " - zeptal se. Prodavačka byla očividně stejného názoru jako máma malé holčičky. " Cože?! Děláte si ze mě legraci?! Táhněte, nebo zavolám policii !!!!"
Oldřich, jak jsem ho nazvala, zkusil štěstí ještě několikrát. Bohužel situace se opakovala. Pokaždé se ocitl zpátky na ulici. Nakonec to vzdal. Vrátil se na svoje místo na lavičce a nezbylo mu nic jiného, než čekat na zázrak. Kdybych mu jenom mohla pomoct. O Vánocích by neměl být nikdo sám. Kousek ode mě jsem zaslechla tichý zasněný hlas. Spatřila jsem mladou dívku, prohlížející si výlohy obchodů.
" Škoda, že jsme chudí a nemůžeme si dovolit drahé dárky. " - řekla si sama pro sebe a šla dál.
Vtom si všimla Oldřicha. Přistoupila k němu.
"Pane, musí vám být strašná zima. Dala bych vám nějaké peníze, ale bohužel sama žádné nemám. Víte co? Půjdete se mnou domů. Ohřejete se a sníte společně s námi štědrovečerní večeři." - nabídla. Muž se pomalu zvedl a s úsměvem a slzami v očích hleděl na dívku. Nemohl uvěřit tomu, co právě slyšel.Za chvíli jsem zahlédla jak oba společně odcházejí do domu. Na obloze se objevila první hvězda a já sledovala upřeným zrakem postavy za oknem na opačné straně ulice. Viděla jsem radostnou tvář Oldřicha a sama jsem cítila štěstí. Nikdy bych nevěřila , že se v dnešní době najde člověk, který i bezdomovci podá pomocnou ruku. Bohužel, takových lidí je jen málo. Zkuste se proto všichni nad sebou zamyslete a začít pomáhat druhým. Jak se říká : " I malá pomoc překoná velké překážky !! "

Jak to všechno začalo…

24. prosince 2013 v 9:45 | Anie |  Povídky
Jak to všechno začalo…
Vy lidé jste zajímaví. Pozoruji vás den co den, jak vycházíte z vyhřátých domovů do studených ulic města,
ještě ospalí, a spěcháte do práce nebo do školy s pohledem upřeným někam do prázdna.
Škoda, že jen malá část z vás dokáže i velmi brzy ráno chrlit optimismem.Za tu dlouhou dobu mé "praxe" už na první pohled poznám jakou máte náladu. Tak co, už víte, kdo jsem ?

Lidé mi říkají dlažební kostka, ale moje pravé jméno je Bláža Kostková. Narodila jsem se v okolí Prahy
a dlouhou dobu bydlela spolu se svými kamarádkami ve skladu. Až jednoho dne se to stalo.
Bylo parné poledne. Jako obvykle jsme seděly s Karlou Žulovou a Mirkou Betonovou ve stínu našeho skladu.
Najednou jsme zaslechly děsivý hluk, který s každou ubíhající vteřinou byl zřetelnější. Bylo to nesnesitelné.
Za chvíli se objevil nějaký muž, zakřičel "Už jede!" a běžel ke zadním skladům. Taky jsme chtěly utíkat, ale došlo nám,
že nemáme nohy. Už byla tady. Na cestě se objevila obrovská příšera. Poprvé v životě jsem zažila takový strach.
Hrozivý netvor projel otevřenou bránou našich stavebnin. Ze strachu jsme nevydaly ani hlásku a se zděšením hleděly do jeho žlutých, svítících očí. Monstrum se blížilo našim směrem. Viděly jsme jeho obrovskou hlavu a ještě větší tělo. Místo nohou mělo čtyři velká kola. Netvor se zastavil jen kousek od nás. Hrůzou jsem zavřela oči a ani nedýchala. Ucítila jsem prudký pohyb. Vznášela jsem se." Andělíčku, můj strážníčku, za chvíli mě ta obluda sežere, " pomyslela jsem si. Unesli mě. Pomalu jsem se otočila, naposledy spatřila milovaný sklad a...ach ne! Moje kamarádky. Zůstala jsem úplně sama. S několika obyčejnými dlažebními kostkami jsem jela někam do neznáma. Po tváři mi stékaly slané slzy a v hlavě jsem měla jenom jednu jedinou myšlenku: "Už nikdy neuvidím svůj milovaný domov..."

Odpusť

21. prosince 2013 v 17:42 | Anie |  Myšlenky o životě
Vím, že jednoho dne u brány stát budu a sama sebe se ptát, kým jsem byla.
Člověkem ? To ano. Žila jsem však dobře, pomáhala lidem, jednala vždy moudře...?
Život je plný nástrah. Hřích nás pronásleduje. Ať chci a nebo ne, součástí mě ta zlá bytost je.
Snažím se pomáhat, milovat, být vždy pracovitá a nikdy se nevzdávat.
Někdy...tedy často, zapomínám však, že je tady někdo kumu na mě záleží.
Dívá se na mě, snaží se pomoci. Jsem špatný člověk, nepodám Mu ruku.
On však pořád čeká, ví, že jednou příjdu. A pak zase jako jindy, řeknu, že už nechci, že nepotřebuji.
On se však nevzdá a čekat bude dál. Bude mě chránit, ale i zkoušet, abych ve smutku a bolesti opět klekla na kolena a se slzami v očích řekla : "Odpusť "


Anie

Láska se trnů nebojí, protože ví, že obstojí !!

16. prosince 2013 v 19:45 | Anie |  Články na téma týdne
Když se řekne vztah, většina z nás si představí krásný úsměvavý pár, který se drží za ruce a šťastně se prochází zasněženým parkem. Romantické, dokonalé, sladké,...ale v první řadě najivní.
Opravdový vztah vyžaduje něco víc. Pokud nám na druhém člověku opravdu záleží, jsme odhodlaní udělat pro něho všechno. Někdy to znamená, že nevyhovíme vlastním představám, ale přesto dokážeme být šťastní, protože se těšíme ze štěstí toho druhého.
Tak by to mělo být. V Bibli se říká :


Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nepovyšuje; není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy, není škodolibá, ale raduje se z pravdy; všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží.

Opravdový vztah není jen o tom hezkém. Jde však o to, že ti, co se opravdu milují, to spolu nevzdávají. Když příjdou problémy, chytnou se za ruce a vytrvají. O této definici vztahu však většina lidi zapomíná. Vidí jen to hezké a ve chvíli, kdy se objeví první problém, dají ruce pryč a najdou si někoho jiného-dokonalého. Jak dlouho však takový vztah vydrží ? Opět do doby, než ztratíme ty růžové brýle a spatříme chyby toho druhého. Nikdo není dokonalý !! Uvědomme si to...Často totiž hledáme někoho, kdo vůbec neexistuje a přehlížíme ty, kterým na nás opravdu záleží ! Dívejme se kolem sebe. Nejen očima, ale i srdcem.
  • Bůh nám říká, že láska je trpělivá. Proto nečekejme od toho druhého hned zázraky. Snažme se vcítit do jeho situace a pochopit, proč věci dělá tak a ne jinak. Pokud potřebujeme, promluvme si o tom. Nikdy však nenadávejme, nehádejme se je proto, že partner neplní naše představy. Učme se být trpěliví a dát tomu čas. Nesnažme se milovanou osobu za každou cenu změnit. Nikdo přeci nechce, aby ním ten druhý manipuloval a dělal si všechno po svém...pak totiž každý dřív nebo později vezme nohy na ramena !
  • Nezaviďme, nevychloubejme se...Ve vztahu přeci nejde o to, kolik kdo má peněz a zda je na prvních stránkách všech časopisů. Doby, kdy se lidé nemohli brát kvůli majetkovým rozdílům, jsou již za námi. Dnes je bohužel částečně nehradila doba, kdy se lidé berou právě pro peníze a slávu. Člověk přeci potřebuje k životu něco víc než jen velký dům, tři auta...A tím slovem "víc" nemyslím ostrov, ani planetu, i když v dnešní době se najdou lidé, kteří cítí potřebu si takové věci kupovat. Mluvím zde o obyčejném citu, kterému se říká láska. Proč na ni zapomínáme ? Vždyť dle mého názoru, právě ona je ve vztahu nejdůležitější !
  • Nikdy nehledá svůj prospěch a není hrubá. O tom asi také mnoho lidi neslyšelo. Jak si jinak vysvětlit to množství násilí, které se děje v rodinách ? Přeci když někoho opravdu milujeme, nepůsobíme mu bolest, neubližujeme mu. Ba naopak, chceme, aby tomu druhému s námi bylo co nejlépe. Jsme ochotní dát mu všechno, jen aby byl šťastný. V opravdu dobrém a kvalitním vztahu je nejdůležitějším slovem slovo " ty" !!
  • Láska všechno snese. Co to znaméná ? Rozhodně ne to, že se necháme od svého partnera týrat a ponižovat, protože v každém vztahu musí být špatka egoismu. Vždycky se musíme dívat tak trochu i na sebe. Jde o to, že někdy děláme z komára velblouda. Vždyť nikdo z nás není dokonalý a každý občas udělá nějakou hloupost nebo má jen špatný den. Láska dokáže zatnout zuby a snést horší náladu partnera. Dokáže prominout špinavé nádobí, připálenou večeři, zvednuté prkýnko. Proč se hned hádat?! Někdy mám pocit, že lidé už nevědí, co by měli tomu druhému vyčítat a proto se chytají úplných maličkostí. ŠPATNĚ !! Kdyby člověk místo nadávek řekl: " Miláčku, to nevadí, já to chápu..." Hned by svět vypadal krásněji a na pohotovosti by neměli takové forfry :) ( než mi začnete vyčítat můj černý humor, přesvěčte se, že váš parter poslední hádku přežil )
  • A nakonec to nejlepší. Láska všechno vydrží.... Totiž všechno neznamená líbání pod rozkvetlými stromy, romantické večeře při svíčkách apod. Láska vytrvá i bouřky, neshody. To, že někoho milujeme by mělo být důkazem toho, že nejen ve štěstí ale i ve smutku mu budeme oporou. V opravdovém vztahu, který za něco stojí si lidé navzájem otírají slzy a povzbuzují se. Vždy podrží jeden druhého...protože tomu se říká LÁSKA !!!

PS.: Podívejme se na sebe. Jací jsme ve vztahu ? Umíme tomu druhému naslouchat, je naše láska opravdu upřímná ?!

(s láskou vaše) Anie


Láska od jezera

16. prosince 2013 v 18:13 | Anie |  Krajinky
Kresba Láska od jezera vznikla před několika měsíci mou rukou a vlastně celkem náhodně...
Anie zase jednou neměla co dělat a tak vytáhla svůj zapomenutý blok a za chvilku byl obrázek na světě !


Anie

Neboj se, jen mluv...

14. prosince 2013 v 8:32 | Anie |  Myšlenky o životě
Řekl jsi dnes někomu, jak moc pro tebe znamená ?
Řekl jsi, že miluješ ?
Řekl jsi ji, že ti na ni záleží ?

Řekla jsi dnes někomu, že je pro tebe vším ?
Řekla jsi, jak hlubokou lásku k němu cítíš ?
Řekla jsi mu, jak moc ti chybí ??

Nebojme se mluvit o svých citech !!! Nebojme se vyjádřit svou lásku slovy !!! Vždyť na tom není nic špatného, že milujeme. Protože láska není zlá. Láska neumí ublížit. Jenom láska, o které nevíme nás nutí trpět. Nechceme žít v nejistotě !!!
Jisotou není jen být...jistota je, když máme vedle sebe člověka, který nás vždy podrží !!!
Každý potřebuje někoho takového !! Ty sám můžeš být pro někoho oporou. Někomu na tobě záleží a miluje tě. Možná, že má jen strach. Stejný strach, jako ty. Mlčením nezískáš nic. Pokud uděláš první krok, také nic neztratíš, protože zatím ti to nepatří. Jenom se můžeš přiblížit k cíli, k tomu, na čem ti opravdu záleží. Miluj !! Miluj celým srdcem. Bojuj o lásku...
Ten, kdo sedí v koutě nezíská nic. Jen ten, kdo nalezne ve svém srdci odvahu je hoden být vítězem boje...

Anie

Věřím Mu !

6. prosince 2013 v 10:35 | Anie |  Myšlenky o životě
Kdo jsi ?
Pane já jsem jen sirotek. Kdyby mě někdo miloval jako vy, byla bych nejšťastnějším člověkem na světě. Protože láska je to, co potřebuje každý z nás. Jsem sama. Nemám rodinu. Nemám komu bych na rameni plakala. Proto musím být silná. Jít si za svým cílem. Protože jinak by mě pošlapali. Zničili.
Pane, copak já jsem horší ? Podívějte se na mě ! Jsem jiná, jsem špatná ? Jsem odpad, protože nemám rodiče ?! Copak tohle je karta odsouzení ?? Říká se, že existuje rovnoprávnost. Tak proč se na mě všichni dívají jako na něco bezcenného. Já se ale nebojím. V mém srdci je pokoj. Jednoho dne přišel On a řekl : Jsi mým dítětem a já tě budu navždy milovat...
Věřím Mu !


Anie

Vánoce v ohrožení !

4. prosince 2013 v 15:25 | Anie |  Články na téma týdne
Dnešním článkem bych chtěla upozornit na změny, jaké nastávají v naší společnosti. Kdysi Vánoce byly symbolem víry a lásky. Dnes je to všechno jen komerční záležitost...tedy ve většině případů. Pohlédněme tedy na životy několika generací a uvědomme si, která rodina se nejvíc podobá té naši ? Ještě můžeme něco změnit. Vždyť Vánoce jsou Svátky lásky a rodinné pohody...

Tanec pojí generace (reportáž)

3. prosince 2013 v 12:22 | Anie |  Slohové práce
Asi před měsícem jsem měla za úkol napsat na češtinu reportáž z nějaké údalosti, které jsem byla svědkem.
Po krátké úvaze jsem se rozhodla, že ji zveřejním i na blogu. Jména a další osobní názvy jsem zastoupila XXX, to proto abych zachovala anonymitu svou a níže zmiňovaných osob. Děkuji za pochopení...