Jak to všechno začalo…

24. prosince 2013 v 9:45 | Anie |  Povídky
Jak to všechno začalo…
Vy lidé jste zajímaví. Pozoruji vás den co den, jak vycházíte z vyhřátých domovů do studených ulic města,
ještě ospalí, a spěcháte do práce nebo do školy s pohledem upřeným někam do prázdna.
Škoda, že jen malá část z vás dokáže i velmi brzy ráno chrlit optimismem.Za tu dlouhou dobu mé "praxe" už na první pohled poznám jakou máte náladu. Tak co, už víte, kdo jsem ?

Lidé mi říkají dlažební kostka, ale moje pravé jméno je Bláža Kostková. Narodila jsem se v okolí Prahy
a dlouhou dobu bydlela spolu se svými kamarádkami ve skladu. Až jednoho dne se to stalo.
Bylo parné poledne. Jako obvykle jsme seděly s Karlou Žulovou a Mirkou Betonovou ve stínu našeho skladu.
Najednou jsme zaslechly děsivý hluk, který s každou ubíhající vteřinou byl zřetelnější. Bylo to nesnesitelné.
Za chvíli se objevil nějaký muž, zakřičel "Už jede!" a běžel ke zadním skladům. Taky jsme chtěly utíkat, ale došlo nám,
že nemáme nohy. Už byla tady. Na cestě se objevila obrovská příšera. Poprvé v životě jsem zažila takový strach.
Hrozivý netvor projel otevřenou bránou našich stavebnin. Ze strachu jsme nevydaly ani hlásku a se zděšením hleděly do jeho žlutých, svítících očí. Monstrum se blížilo našim směrem. Viděly jsme jeho obrovskou hlavu a ještě větší tělo. Místo nohou mělo čtyři velká kola. Netvor se zastavil jen kousek od nás. Hrůzou jsem zavřela oči a ani nedýchala. Ucítila jsem prudký pohyb. Vznášela jsem se." Andělíčku, můj strážníčku, za chvíli mě ta obluda sežere, " pomyslela jsem si. Unesli mě. Pomalu jsem se otočila, naposledy spatřila milovaný sklad a...ach ne! Moje kamarádky. Zůstala jsem úplně sama. S několika obyčejnými dlažebními kostkami jsem jela někam do neznáma. Po tváři mi stékaly slané slzy a v hlavě jsem měla jenom jednu jedinou myšlenku: "Už nikdy neuvidím svůj milovaný domov..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 25. prosince 2013 v 13:38 | Reagovat

Dojímavé a krásné ;) :-)

2 Ilía Ilía | E-mail | Web | 1. ledna 2014 v 19:43 | Reagovat

Och. Proč jsi to tak ukončila. Chudinka kostka! Teď ji odvezla příšera někam daleko a ona je tam sama, v zimě... a navíc ani není sníh :DD Ostatní kostky jsou určitě nějaké fifleny, že jo?! :DD

To nic. Je to skvělá povídka. Nikdy by mě nenapadlo napsat příběh o dlažební kostce. Tleskám :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama