Červenec 2015

1. díl - Přijímačky

30. července 2015 v 17:43 | Anie |  První série
Váhala jsem mezi pedagogikou a žurnalistikou, ale moje láska k psaní nakonec zvítězila. Pak se však objevila další otázka:
Kam se hlásit?
Podala jsem si dvě přihlášky do Česka a jednu do Polska. Jelikož mi je polský jazyk bližší, chtěla jsem víc tam. Přijímačky jsem měla z polského jazyka a dějepisu. Udělala jsem je velmi úspěšně a pak mě čekal už jen pohovor na mé vysněné škole a hromada papírování :D Musela jsem všechny potřebné dokumenty překládat do polštiny, zařizovat věci na ministerstvech, ale povedlo se! Mám rok studií za sebou a nemůžu si stěžovat. I když jsou věci, které mě zklamaly, jsem ráda, že jsem na tu školu šla.
O tom však zase příště. Dneska, jelikož píšu pro české čtenáře, bych se chtěla zaměřit na školy u nás.

(Nes)mysl

29. července 2015 v 21:41 | Anie |  Abstrakce
Obrázek : (Nes)mysl
Formát : A3
Technika : temperové barvy



Nechala jsem se inspirovat moji zmatenou myslí a vznikl tenhle nesmysl. Proto jsem zvalila ten divný název.
Anie

Praha a neviditelná výstava

29. července 2015 v 11:45 | Anie |  Deník
V neděli kolem půlnoci jsem se vrátila z Prahy. Byl to nápad mých přátel, a jelikož jsem nechtěla trhat partu, jela jsem. Je to krásné město, až na ty davy. Kdybyste věděli, jak moc se mi tam nechtělo. Nakonec jsem ráda. Ne všechno mi vyhovovalo, ale tady je problém spíš ve mně. Snažím se být věrná Bohu i jemu, a pak jsem ta divná, protože nejdu pařit do klubu. Cítím se mezi holkama tak dospěle.Nějak ten studencký život neumím prožívat. Mám ráda svůj klid, a pokud chci mezi lidi, raději jdu někam sednou s přáteli a pokecat, než trsat do klubu. Jo jsem divná, ale ty pubertální chlastačky a tanečky s každým mám už asi za sebou, a nemám pocit, že by mi to nějak chybělo.

Z Prahy jsem si přivezla jeden nezapomenutelný zážitek, díky kterému nelituji, že jsem jela. Byli jsme se podívat na Neviditelnou výstavu. Mohli jsme si společně se slepým průvodcem projít v úplné tmě domem, ulicí, zajít do baru, do lesa apod. Naučil nás poznávat mince, abychom mohli platit, hádali jsme, kam právě jdeme a co tam je. Všechno pomocí sluchu a především hmatu. Nikdy dřív jsem si neuvědomovala, jak strašně těžké je být slepým. Tam jsem si to mohla vyzkoušet na vlastní kůži, a musím říct, že mám teď k nevidomým mám o hodbě větší respekt.

Cestou domů jsem se na nádraží zastavila v knihkupectví a ulovila další dvě knihy do mé sbírky. Teď můžu připravit další článek do rubriky Tajemství mé knihovničky. Nesmím zapomenout ani na fotoreportáž.

Včera jsem byla trochu fotit do zahrádky, proto se můžete těšit i na pár dalších úlovků. Mám hotový první díl do Deníku žurnalistky, několik článku do Křesťanského koutku. Pomalu končím číst Revival, takže brzy udělám recenzi.

Je toho hodně. Tento týden se chystám vyrazit ještě na nějaký výlet, takže zase budu fotit a fotit :)

Mějte s hezky
Anie

Dotek snů

28. července 2015 v 19:56 | Anie |  Jiné kresby
Obrázek : Dotek snů
Formát : A4
Technika : kresba tužkou



Inspiraci jsem hledala ve své hlavě, ve svých snech, v životě a ve všem ostatním.

Anie

Zápisník jedné lásky

28. července 2015 v 13:55 | Anie |  Recenze filmů
Film o síle lásky a o tom, že pokud milujeme, nalzáleží na tom, zda něco dostáváme, ale zda umíme dávat...

poster romantické drama
USA, 2014
123 min
režie : Nick Cassavetes
předloha : kniha, Nicolas Sparks

Život je krásný, ale umí být i krutý. Ve filmu se společně s hlavním hrdinou Noahem ocitneme v sanatoriu u lůžka jediné ženy jeho srdce. Prožili spolu mnoho šťastných let, ale ona ho nepoznává. Má Alzheimera. Noah ji však přesto neopouští a každý den jí předčítá krásnou, romantickou knihu - vzpomínky z jejich společného života. Přestože Allie neví, že je její manžel, cítí se s ním velmi dobře a místy to vypadá, že se její stav i zlepšuje.

Společně s nimi se ocitáme v době, kdy se poznali. On byl chudý chlapec, ona dívka z dobré, bohaté rodiny. Jak se říká, opravdová láska nezná překážky, a takhle to bylo i v jejich případě. Prožili spolu krásné léto, ale potom se museli rozloučit. Rozdělili je rodiče a pak i válka. Když se po letech opět setkali, Noah žil ve 200 let starém domě, který krásně zrestauroval. Allie byla zasnoubena. Musela se však rozhodnout, zda dá přednost srdci nebo rozumu...

Je to krásný, dojemný film o lásce a bolesti, který můžu doporučit každé romantické duši. Četla jsem také knihu, která rozhodně byla lepší, to však nemění nic na tom, že se mi film hodně líbil. Která z nás by nechtěla muže jako je Noah ? Krásný, svalnatý, pracovitý, romantický...řekli bychom, že v reálném životě nikdo takový neexistuje a Sparksův pohled na lásku je naivní. Taky jsem si to myslela, dokud jsem je nepotkala.

Před třemi lety jsem pomáhala připravdit oslavu narozenin v domově pro seniory. Nosila jsem kávu a chlebíčky, a najednou jsem je spatřila. Žena byla na vozíčku, nedokázala se sama ani najíst a pořád dokolečka říkala : "Bože, Bože..." Její manžel, přestože taky měl svůj věk, tryskal energii. Krmil ji, hladil po vlasech, líbal na čelo. Potom jsem slyšela, jak nějakým známým říkal, jaká to je skvělá žena, jak moc ji miluje, že je šťasný, že s ní může být, protože pro něho v životě opravdu hodně udělala. Tehdy jsem si vzpomněla na příběh Allie a Noaha a dodnes mi ten obraz zůstává v paměti. Opravdová láska existuje! Po tomhle zážitku s radostí můžu říct, že nejen ve filmech !


Jednoduchý, romantický příběh, který nejednu (nejednoho) z vás rozbrečí. Pokud máte rádi romantické filmy, určitě se na podívejte, stojí to za to. Pro mě nejkrásnější byla ta příroda a romantika na jezeře plném labuti. K tomu všemu je tam krásná hudba !

Anie

Dopis pro Tebe

27. července 2015 v 21:31 | Anie |  Bible - kniha knih
Na Bibli se můžeme podívat z různých úhlů pohledu. Pro někoho je to jen kniha, kterou musí číst k maturitě, někdo jiný ji používá jako podložku pod viklavý stůl.
Bible však není obyčejnou knihou. Je to Boží dopis určený každému z nás.
Slova, která Bůh napsal pro nás, abychom si je pozorně přečetli a našli skrze ně pravé štěstí.
Bůh ve svém dopisu vysvětluje stvoření světa, vypráví nám zajímavé příběhy a odpovídá na všechny naše otázky. Možná, že se se mnou budete hádat a říkat, že to, co zde píšu, jsou lži, protože Bibli psali a tisknuli lidé. Máte pravdu, ale jen z části. V tomto bodě je nutné se zamyslet, odkud biblické společnosti vzaly rukopisy? Od mužů, které Bůh použil, aby sepsali Jeho Slovo.

Jo Nesbo - Švábi

24. července 2015 v 14:56 | Anie |  Recenze knih

Šramotí, chroustá, nesnáší denní světlo. Je to šváb nebo vrah ? A možná obojí…


Společně s Harrym Holem se ocitáme v Bangkoku, kde byl zavražděn norský velvyslanec. Čekal na prostitutku a najednou ležel na břichu s vzácným nožem v zádech a s pedofilními fotkami v aktovce. Jelikož měl úzké vazby na norského premiéra je třeba postupovat po tichu a vraždu ututlat před novináři a zabránit tak obrovskému politickému skandálu.
Je to náhoda, že na místo poslali alkoholika, který zdánlivě není schopen se postarat ani sám o sebe natož vyřešit nějaký případ ? Harry Hole má ale pevnou vůli. Se svou závislosti se dokáže poprat a nastartovat tak šedé buňky. Stačí však na tak zapeklitý případ ?

Zasněný

24. července 2015 v 9:39 | Anie |  Portréty
Obrázek : Zasněný
Formát: A4
Technika: tužka
Délka práce: 30 min


Anie

Holubí láska

23. července 2015 v 10:20 | Anie |  Fauna

Přemýšlela jsem, jaké moudro by se hodilo k těm fotkám a myslím, že nejvíc výstižné je:

Láska dává křídla



Jo Nesbo - Netopýr

22. července 2015 v 9:54 | Anie |  Recenze knih

Mezi australskými domorodci se říká, že netopýr je symbolem smrti.
V knize Jo Nesbyho je právě noc. Netopýr se probouzí…


Děj knihy se odehrává v Austrálii, konkrétně v Sydney, kde byla zavražděna dívka jménem Inger Holter, původem z Norska. Najít vraha dostane za úkol norský detektiv Harry Hole, který se společně s místními policisty prochází ulicemi plnými prostitutek a prodejců drog, a hledá něco, co by mu pomohlo objasnit případ. Všechny stopy vedou k sériovému vrahovi. Kdo je to, bohužel nadále zůstává otázkou. V Austrálii Harryho parťákem je Andrew, který se stane zároveň jeho dobrým přítelem, přestože ho Harry prakticky nezná. Kým je Andrew doopravdy ? Jaké tajemství skrývá ?
Ví snad, kdo je vrahem Inger a dalších děvčat ? Možná ho něco s vrahem pojí…láska, přátelství ?
Nebo je snad vrahem on sám?

Jo Nesbo si pro nás připravil zapeklitou hádanku. Do poslední chvíle nevíme, kdo zavraždil dívky a jaký měl k tomu důvod. Můžeme jen přemýšlet, proč všechny jeho oběti mají blond vlasy a zda je to to jediné, co je spojuje. Dozvíme se také, že kdyby Inger nekrmila psa, možná by ještě žila. Jakou roli v tom hraje to nebohé zvíře ? Na tyto a další otázky vám neodpovím. Můžu jen vřele doporučit tuto knihu.

Na internetu jsou různé názory. Některým se kniha líbí, jiní říkají, že je to odpad, a že se nedá srovnávat jinými knihami tohoto autora, např. Sněhulákem.

Za sebe můžu říct, že se mi velmi líbila. Je to první kniha, kterou jsem od Jo Nesba četla, proto ji nemohu srovnávat s jinými. Opravdu nelituji, že jsem si ji koupila. Velmi se mi líbí, jak autor popisuje prostředí, kde se děj odehrává. Můžu si podrobně představit celou scénu a zároveň se u toho nenudím. V některých knihách jak jistě víte, se objevují velmi dlouhé popisy, které nejraději přeskakujeme, abychom neusnuli. U Jo Nesba toto opravdu nehrozí. Ukazuje nám Austrálii úplně z jiného pohledu, než jsme zvyklí. Nenajdeme tam krásnou přírodu, zeleň, exotická zvířata.
Naopak se ponoříme do temných ulic plných pasáků, transvestitů, prostitutek a dealerů drog.
Jo Nesbo mě šokoval taky tím, že jeho hlavní hrdina je alkoholik. Když Harry přijel do Sydney, brala jsem ho jako velmi kladnou postavu. Co se s ním však dělo, je příkladem obrovské degradace člověka.
Autor z něho udělal úplnou trosku, a dokonce jsem se bála, že Harry případ nakonec nevyřeší.
Naštěstí dokázal v sobě najít poslední zbytky síly.
V knize nechybí ani láska. Pokud ale čekáte sladké procházky při západu slunce, asi vás zklamu.
I v lásce totiž lidé chybují. Bohužel Harry za svou chybu zaplatí tu nejvyšší cenu.


Abych to shrnula. Jak jsem již řekla, četla jsem knihu v polštině, proto nemůžu tvrdit, že český překlad je stejně dobrý, ale doufám, že ano. Osobně knihu můžu doporučit všem, kteří rádi čtou detektivky.
Slibuji, že do konce nebudete vědět, jak to dopadne. Není to však to, co známe z knih Agáthy Christie.

V knihách Jo Nesba najdeme mnohem víc násilí a drastických scén. Přesto se nenechte odradit. Určitě stojí za to si to přečíst. Pokud stále váháte, našla jsem pro vás ukázku z audioknihy.


Anie
Mohlo by se vám líbit :
Jo Nesbo - Švábi