Jak se dělá rozhovor

19. srpna 2015 v 20:51 | Anie |  Rady, tipy
Myslím, že skoro každý z nás někdy v životě s někým mluvil, nebo se alespoň o to snažil. Zeptat se v obchodě, kolik stojí rolka toaletního papíru je něco jiného, než udělat rozhovor i když přiznávám, pro někoho to chce stejnou dávku odvahy. Dneska si řekneme, jak se správně k rozhovoru připravit, s kým mluvit, na co se ptát apod. Nechci si hrát na někoho, kdo má za sebou tisíce úspěšných rozhovorů, protože by to nebyla pravda. Jsem začátečník. Mám za sebou pouze rok studia žurnalistiky, a to je trochu málo, abych mohla přednášet na toto téma. Napíšu pouze všechno, co vím, co jsem se během toho roku naučila. Tak jdeme na to :)


Nejdřív se zamyslíme nad tím, s kým bychom chtěli/mohli rozhovor udělat. Abych řekla pravdu, můžeme mluvit prakticky s každým. Pokud je to váš první rozhovor je lepší si vybrat někoho, koho dobře znáte. Může to být kamarád, který dělá nějaký zajímavý sport, můžete mluvit s rodiči o jejich práci, s dědečkem, který přežil válku apod. Bude to pro vás jednodušší, protože se nemusíte cítit trapně, když nepochopíte odpověď, nestihnete si něco zapsat. Však to znáte, jinak se mluví s kamarádem, a jinak s člověkem, kterého vidíte poprvé v životě. Pokud si chcete zvednout laťku, udělejte rozhovor s někým, o kom víte, že dělá nebo prožil něco zajímavého. Může to být váš soused, který sbírá PET láhve a vyrábí z nich sněhuláky nebo učitel, který ve volném čase jezdí rodeo. Je to na vás. Zajímavý může být rozhovor s prodavačkou v sámošce, pokud víte, na co se ptát. Ale o tom si řekneme později. Potom samozřejmě přicházejí na řadu těžší věci, jako je rozhovor s někým slavným, odborníkem na daný problém, ale také s bezdomovcem nebo narkomanem. Ty poslední můžou být docela nebezpečné.

•Rodina, přátele
•Sousedé, známí, lidé z našeho města
•Člověk z ulice
•Celebrita, profesor, odborník a další…

Dále je nutné zamyslet se, jakou formou rozhovor provedeme. Nejčastější a nejvíce používaný je rozhovor face to face, tedy osobní setkání s člověkem. Tuto formu doporučuji. Budete mít jasnou představu o člověku, se kterým mluvíte, nemusíte se bát, že vám nebude rozumět, tedy pokud nezvolíte špatné prostředí, ale, o tom také později. Budete vědět, jak na vaše otázky reaguje, zda přemýšlí, směje se, pláče (tedy doufejte, že vaše otázky nebudou k pláči) apod. Dále pak můžete udělat rozhovor přes skype nebo mobil. Tento způsob se používá, pokud se s daným člověkem nemůžete setkat osobně (pokud je někde na druhém konci světa), nebo pokud máte nějaké dodatečné otázky, k rozhovoru, který je již hotový. Například, když jste si něco špatně zapsali, nebo vás napadla nějaká dodatečná otázka. Pokud jen máte trému a myslíte si, že telefonický rozhovor bude pro vás lepší, je to chyba. Zkuste to překonat, a pokud máte tu možnost, dejte si s tím člověkem schůzku. Možná, že to bude těžší, ale alespoň máte jistotu, že dobře uslyšíte, což u mobilu nebo skypu není jisté. Máte také lepší možnost si to nahrávat, nebo si dělat poznámky. Pak tady máme rozhovor přes internet, pomocí nějakého chatu nebo e-mailu. Tento způsob je pro vás fajn, když máte trému, ale z druhé strany je obtížnější a nikdy nebude tak dobrý, jako ten osobní rozhovor. Ptáte se proč? Protože za prvé nikdy nevíte, jak člověk na vaši otázku zareagoval, jelikož ho nevidíte ani neslyšíte. Dáváte mu možnost si to důkladně promyslet a to také není dobré, protože se může stát, že vám pošle dokonalé promyšlenou "slohovku". U osobního rozhovoru můžete na odpovědi reagovat, ptát se jinak, což třeba u e-mailu není možné (dobře, asi to jde, ale každopádně to není ono).

•Osobní rozhovor
•Telefonický rozhovor
•Rozhovor přes internet

Tak to bychom měli. Bohužel, na tom to všechno nekončí. Rozhovor není jen o tom, že přijdete a začnete se ptát. Velmi důležitá je příprava. Před rozhovorem bychom si měli všechno důkladně promyslet a naplánovat. Velmi důležité je vybrat místo rozhovoru. Můžeme toho člověka pozvat k sobě domů, ale tohle nedoporučuji, protože ho neznámé prostředí může znervózňovat. Nejlepší je se setkat u něj doma (pokud není proti) nebo někde, kde se bude cítit dobře a uvolněně. Musí to být prostředí, které je mu blízké, kde se cítí jako doma. Pokud chcete jít někam do kavárny, vyberte nějakou, kde není moc lidí a kde není hluk. Na diskotéce rozhodně rozhovor nedělejte!! Musí to být klidné místo, protože jinak by se mohlo stát, že odpovědi neuslyšíte a uděláte si chybné poznámky, nebo, v případě, že budete rozhovor nahrávat, může se stát, že nahrávka nebude kvalitní, uslyšíte jen nějaké šumy a hlasy ostatních, a můžete ji vyhodit.

Důležité je se pořádně domluvit. To znamená zaznamenat si termín, hodinu, adresu setkání a také si vzít na toho člověka telefonní číslo. Nikdy nevíte, co se stane. Co když ve městě bude nějaká nehoda, budete stát v koleně a schůzku nestihnete? (Samozřejmě musíte dělat všechno proto, aby se to nestalo, ale jak se říká, náhoda je blbec.)

•U něho doma
•V místě, kde se cítí dobře
•Někde, kde je ticho a nikdo vás nebude rušit

•Datum, hodina, adresa, telefonní číslo

Pokud už máme vybrané místo, musíme se na rozhovor pořádně připravit. Shromáždíme si informace, které o daném člověku víme. Nesmíme se ptát na něco, co si jednoduše můžeme najít na internetu. Přeci se zpěváka nezeptáme, jak se jmenuje jeho poslední deska. To MUSÍME vědět, pokud s ním chceme dělat rozhovor. To samé platí, pokud nás z redakce pošlou udělat rozhovor s někým, o kom nevíme absolutně nic. Nemůžeme se ho zeptat, kdo je a co dělá! Snažíme se pročíst co nejvíc materiálů, abychom byli v obraze a věděli, na co se ptát. Nemusíme přeci opakovat otázky všech novinářů. Je skvělé, když na toho člověka vytáhneme něco, o čem ostatní zapomněli. Pokud ho naší otázkou příjemně překvapíme, budeme originální, určitě nám nepráskne dveřmi. Kde najít informace, které potřebujeme? Nejdřív si musíme přečíst biografii toho člověka. Pak, pokud je to spisovatel, je fajn, když si přečteme nějakou tu jeho knihu (poslechneme CD zpěváka apod.). Určitě je dobré si najít, o čem psala konkurence, vyhrabat nějaké starší články, abychom se neptali na to samé. Hodně informací najdeme na internetu, v knihách, můžeme prostudovat učebnice a encyklopedie. V každé redakci máme archív, do kterého by bylo také dobré nahlédnout. Určitě nesmíme zapomenout na publikace Who is who. Neváhejme a vyrazme sbírat informace! Internet, knihovny, univerzity, archív, to všechno nám může být k dispozici. To platí i v případě, že děláme rozhovor s babičkou nebo kamarádem. Já jsem například dělala rozhovor s holkou z Tchaj- wanu a také jsem si hledala informace o tom, jaká je tam politika, nějaké zajímavosti, přečetla jsem pár jiných rozhovorů, abych byla v obraze.

•Biografie
•Knihy, noviny
•Učebnice, encyklopedie
•Publikace Who is who ( odkaz pro ty, kdo nevědí, o co jde)
•Archív
•Internet, knihovny…

Už víme všechno, co jsme potřebovali, a teď si připravujeme otázky. Na co se ptáme? Na něco, čím můžeme překvapit. Zkusíme si najít téma, o kterém s ním nikdy nikdo nemluvil. Podívat se na problém z jiné stránky. Také se ptáme na detaily. Rozhovor není anketa. Začínáme od nějaké jednoduché, příjemné otázky. Ty těžší, provokující si necháváme nakonec, jelikož tak máme jistotu, že nám ten člověk hned neuteče. Pokud jsme hotoví, jdeme na schůzku.
Tímto přecházím k dalšímu bodu: Co si musíme vzít?
O oblečení moc mluvit nebudu. Samozřejmě si vezmeme něco pohodlného a pokud možno NE tričko s nápisem Fuck you apod. Nesmíme zapomenout na notes, spíše menší, a tužku! Může to být propiska, ale tužka je lepší, protože máme jistotu, že nám v polovině rozhovoru nedopíše. Pokud máme, bereme diktafon.

•Otázky, na které se nikdy nikdo neptal
•Detaily
•Nejdřív jednoduché otázky, provokující až nakonec

•Vhodné oblečení
•Menší notes, tužka, diktafon

Konečně začínáme rozhovor. Snažíme se udržovat oční kontakt, ale nehypnotizujeme pohledem!
Důležité je opravdu poslouchat. Pokud máme diktafon, nespoléhejme se jen na něj,ale dělejme si vlastní poznámky. Co když nám dojde baterie a my si toho nevšimneme, nebo nahrávka bude nekvalitní? Je lepší mít jistotu. Jak jsem již psala, rozhovor není anketa. Je fajn, že máme připravené otázky, ale to neznamená, že je musíme odrecitovat. Je třeba poslouchat, poslouchat, poslouchat a ptát se na detaily. Dávat další otázky. Dozvěděli jsme se něco, co nás zaujalo, zeptejme se na to. Nemusíme se držet připravených otázek. Ty jsou jen proto, abychom něco narychlo nevymýšleli, a nebylo trapné ticho. Nesmějme se, pokud to není vhodné. Novinář by neměl dostat záchvat smíchu, ve chvíli, kdy politikovi, se kterým mluví, začne zvonit mobil s písničkou Jen růžová, to může být. Jasně, je těžké se udržet, ale pokud chceme mít ten rozhovor, musíme se překonat. Nezívejme. Snažme se trochu vcítit do toho člověka, aby se nám víc otevřel. Samozřejmě všeho s mírou. Nemusíme vysmrkat deset balíčků kapesníků. Důležité se se nestydět a ptát, pokud něčemu nerozumíme. Nedoufejme, že si to pak nějak "vygooglujeme". Ptáme se také na pravopis. Tím nemyslím, zda se ve slově řeka píše Ž nebo Ř, ale na to, jak správně napsat název firmy, příjmení apod.

•Oční kontakt
•Poslouchat a ptát se na detaily!
•Nedržet se pouze připravených otázek!
•Nesmát se, pokud to není vhodné, nezívat
•Vcítit se do člověka
•Ptát se, pokud něčemu nerozumíme, jak se co píše…

Co ale dělat, když si nestíháme dělat poznámky? Můžeme se zeptat na něco nepodstatného, jednoduchou otázku, samozřejmě alespoň trochu týkající se tématu. Nemusíme poslouchat odpověď, a můžeme si rychle dopsat to, co jsme nestihli. Dále pak můžeme odpověď s uznáním zopakovat. Bude to vypadat, že jsme udivení, překvapení, říkáme wow jsi vážně dobrý, a přitom si to rychle zapíšeme. Tyhle metody můžeme použít jednou, dvakrát, ale dělat něco takového po každé otázce by asi nebylo moc vhodné. Proto se nesmíme bát taktně se zeptat, jestli by "náš člověk" nemohl mluvit trochu pomaleji. Hlavu nám za to neutrhne, a pokud je alespoň trochu normální, pochopí to.

Pokud máme rozhovor hotový, tím to ještě nekončí. Musíme si ho doma pořádně sepsat, opravit, vyhodit to, co se nám tam nehodí atd. Nechci vás strašit, ale tahle část vám zabere víc času než samotný rozhovor. Pokud to chcete udělat pořádně, může to trvat i několik hodin.

Nakonec ještě jedno povzbuzení. Pokud někdo nechce, abyste s ním dělali rozhovor, nezoufejte a buďte trpěliví! Philliph Knightley čekal na rozhovor s Kimem Philbym 20 let !

Dělali jste už někdy s někým rozhovor? Pokud ano, s kým a jaké to bylo? Budu se těšit na vaše zkušenosti. Můžete si udělat i malou reklamu a hodit mi do komentářů odkazy na vaše rozhovory. Ráda si je přečtu.

Anie
Podobné články : Jak psát podle Ouest France
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Van Vendy Van Vendy | Web | 23. srpna 2015 v 22:33 | Reagovat

To je precizně rozpitvaný návod! Zatím jsem dělala rozhovory jenom písemné, se zasláním několika otázek a čekáním na odpověď. Ale rozhovor živě jsem nepodnikla. Ani ze srandy ne.
Zaujala mě ta hláška o nevhodné telefonní tónině. Když jsem byla v u doktorky specialistky, v čekárně byl muž středního věku, no, spíš trochu mladší. To je fuk. Co mě zaujalo (a vlastně všechny lidi tam), byla znělka - česká hymna.
To je fakt první znělka tohoto typu, co jsem kdy slyšela na mobilu. Asi nějaký zanícený vlastenec! :-D
A jinak, vymýšlet otázky pro rozhovor není ani tak lehké, jak se zdá, ale ani tak těžké, jak se zdá. Mnohdy se dá vyjít z nějakých znalostí o vybraném člověku, z jeho koníčků, zaměření. :-)

2 Anie Anie | Web | 24. srpna 2015 v 8:42 | Reagovat

[1]: Taky jsem nikdy neslyšela znělku tohoto typu a to už jsem slyšela všelicos :-D

3 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 26. srpna 2015 v 1:36 | Reagovat

to jsou hodně dobré poznámky, rady. Odkaz si uložím, věřím, že jednou ti budu převelice vděčná =)
JEn tak pro zajímavost - jakých ses dočkala ohlasů na své rozhovory? =) od okolí, přátel, rodiny, učitelů...? =)

4 Anie Anie | Web | 26. srpna 2015 v 8:56 | Reagovat

[3]: To jsem moc ráda :) Abych řekla pravdu, moc jsem těch rozhovorů zatím nedělala, ale z toho, co už mám za sebou mám docela dobrý pocit. Ve škole mě učitel pochválil i když měl pár poznámek k tomu, co bych mohla udělat jinak, líp.Ale o tom to přeci jen je :-D Chtěla jsem něco z toho hodit na blog, ale mám to všechno v polštině a když to přeložím, už to prostě nebude ono. Ale pokusím se připravit alespoň malou ukázku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama