3. díl - Jak jsem pracovala s informacemi

15. září 2015 v 19:26 | Anie |  První série
V posledním článku jste si mohli přečíst, jaké předměty jsem měla v zimním semestru na žurnalistice. Některé byly hodně zajímavé, jiné méně, ale Práce z informacemi byl opravdu skvělý předmět, a proto si myslím, že stojí za to mu věnovat celý dnešní díl. O ostatních už asi psát nebudu. Sexistické poznámky našeho sociologa by sice možná byly zajímavé, ale bohužel ten člověk toho není hoden. Takže v příštím díle se vrhneme už přímo na zkoušky a pak na letní semestr. Zase vám rychle přiblížím svoje předměty, těm zajímavějším věnuji zvláštní článek. V druhém semestru jsem měla málo zkoušek, takže to sjedeme velmi rychle. Musím to stihnou do začátku školy. Tímto bych pak ukončila tyto seznamovací díly a vrhla se na druhou sérii, kde už budu pravidelně příspívat a psát o tom, co právě dělám, co se učím, na čem pracuji. Zatím píšu tak informačně, ale druhá série by se už měla víc podobat deníku. Tak to by bylo pro začátek všechno a teď se pojďme podívat, jak se pracuje s informacemi.


Tento článek není o přednáškách nýbrž o cvičeních. Jednou za dva týdny v pondělí v 8:30 jsem netrpělivě stála před učebnou a čekala, kdy to vypukne. Byl to začátek týdne, bylo to pondělí a bylo to brzy. Říkali byste si, že jsem musela být unavená a ospalá, ale nebylo to tak. Já jsem ranní ptáče, takže jsem se vstáváním neměla problém a na tu hodinu a půl strávenou v učebně jsem se opravdu těšila. Ptáte se proč ? Protože mě to hrozně bavilo a všechny úkoly, které jsme museli plnit byly velice zajímavé. Měli jsme se tímto naučit jak a kde sbírat informace.

List z kalendáře

Takhle znělo téma prvního zadání, jaké jsme dostali. Měli jsme za úkol zjístit, co se dělo v den, kdy jsme se narodili my a pak si vybrat ještě datum narození někoho s rodiny. Já jsem si vybrala datum mé mamky. Čím více zajímavé a kuriózní věci jsme našli, tím líp. Jediná možnost, jak tyto informace získat bylo jít do knihovny a pročítat staré noviny. Pokud si myslíte, že něco zajímavého najdete na internetu, pak se pletete. V knihovně jsem seděla asi 2-3 hodiny, jelikož se ty noviny nedaly půjčit. Takže jsem seděla, četla, a pozorně si dělala poznámky. Byla to docela legrace a povedlo se mi najít několik opravdu vtipných článků. Myslím, že by vás to taky mohlo zajímat, takže tady je malá ochutnávka. Začnu tím, co se dělo, když jsem se narodila já.
  • V den mého narození se stal zázrak. Záchranáři po několika dnech prohledávání zříceného supermarketu uslyšeli hlas : Jsem živý ! Choi Myung-Suk tam čekal devět dnů než ho našli a zachánili.
  • Štěstí měl také jeden alkoholik. Po tom, co ho společnost Coca-Cola vyhodila z práce, získal odškodnění 7,1 mln dolarů.
Bylo toho samozřejmě mnohem víc, ale nechci psát všechno ( samotná práce byla na A4- tedy jenom ta část o mně)
Víc jsem se nasmála, když jsem četla noviny z 67 roku. Byl to úplně jiný, komunistický jazyk, ale kuriozity tam nechyběly.
  • 27-letý zloděj se vloupal do obchodu. Když se pak chtěl dostat ven, uvízl v okně a musel požádat o pomoc náhodně jdoucího muže, který zavolal hasiče a policii.
  • Jeptišky ve Velké Británii se rozhodly zkráti své hábity o 25 cm. Říkaly, že jim to usnadní jízdu na skůtru k nemocným.
Opět bych mohla pokračovat, ale kdo by to všechno četl ? Chci vám jen říct, že je zajímavé prohledat starší noviny a přečíst si, co se dělo v den, když jste se narodili. Pokud se budete nudit, určitě to zkuste. Pobavíte se a zároveň se dozvíte něco zajímavého.

Hledáme informece v anglických textech

Na dalších cvičeních jsme dostali anglické texty na nějaké téma a měli jsme si je přečíst, přeložit a z informací, které jsme tímto získali jsme pak sepisovali článek. Já jsem dostala text o havárii letadla a musím říct, že to byla docela dřina. Vůbec jsem netušila co ta některá anglická slovíčka znamenají. Naštěstí jsme pracovali ve dvojicích. To mě zachránilo.
Takže kamarádka překládala a já jsem sepisovala článek. Byla to zajímavá zkušenost. Uvědomila jsem si, že mnoho informací najdu právě v zahraničních novinách a nebylo by na škodu tu anglinu začít pořádně šprtat.

The times

Další úkol byl opět anglicky. Jako by se proti mě všechno spiklo. No dobře, nebudu si stěžovat. Angličtina mi docela jde, ale ne tak, jak bych chtěla. Mnoho let jsem byla ve skupině jedna z nejlepších a to mě nedonutilo se učit. Všechno jsem uměla a místo své znalosti zdokonalovat jsem se flákala. Jo tak to vypadá, když člověk nemá žádnou motivaci.
Ale zpět k tomu úkolu. Tentokrát jsme si měli pročítat různe výtisky Timese a hledat v nich témata na články. Prostě něco, co by nás inspirovalo. Nakonec to zase nebylo tak těžké, protože jsem nemusela rozumět všemu.

Inzeráty

Měli jsme si na internetu nebo kdekoliv najít zajímavý inzerát, například když někdo něco zvláštního prodával nebo chtěl koupit, hledal partnera apod. Potom jsme na něho měli odpovědět a vylákat z člověka informaci o tom, proč to dělá. Prostě poznat jeho životní příběh. To byste něvěřili, kolik lidi se s vámi o tom nechce bavit. Přišla jsem na to, že pokud se představíte jako studentka žurnalistiky, v devadesáti procentech máte smůlu. Nikdo vám neodpoví. Nakonec jsem našla tři inzeráty, ale popíšu pouze jeden- ten nejzajímavější.
Mladá žena prosila o jídlo. Napsala jsem ji e-mail a nějakou dobu jsme si psaly. Nakonec jsem ji slíbila, že ji trochu pomůžu. Cítila bych se trapně, kdybych z ní vytáhla informace a neudělala nic. Sice můj studentský plat není moc vysoký, ale přeci pár drobnosti pro děti mě nezabije. Vyrazila jsem tedy do obchodu, nakoupila přesnidávky, konzervy, rýži, těstoviny a další věci, a s pocitem, že jsem udělala dobrý skutek, jsem se vracela domů. Pak jsme se vyměnily telefonními čísly a domluvily si schůzku. Paní M. byla moc sympatická. Přijela se svými malými dětmi, které se na mě od začátku smály z kočárku. Vyprávěla mi o nemoci svého syna, o tom, jak ji manžel ubližoval a teď utíká před soudem a nechce platit alimenty. Bylo mi ji líto. Možná hlavně proto, že mohla být jen o pár let starší ode mně.
Její příběh mě zaujal natolik, že jsem o ní chtěla napsat reportáž. Bohužel s tím ale nesouhlasila. Proto jsem také neuvedla její jméno a příběh popsala velmi stručně. Každopádně jsem ve škole dostala pochvalu za skvěle odvedenou práci a zároveň mě něco hřálo u srdce. Nebylo to zbytečné...

Koho bychom se ptali ?

Během jednoho cvičení jsme dostali témata a měli jsme vymyslet s kým bychom o tom mluvili a na co bychom se ptali. Pokud si to dobře pamatuji (moje paměť mi někdy dělá naschvály) témata byly: Štědrý Večer pro chudé a horolezecký výšlat studentů. Hráli jsme si na novináře, vymýšleli zdroje a otázky. Byla to legrace, ale také dřina. Ani byste nevěřili, jak je někdy těžké vymyslet něco, co by dávalo smysl a přitom to bylo originální.

Ebola

Měli jsme za úkol najít na internetu články o viru ebola a vyhledat v nich informační zdroje. V prvním bodě jsme se museli napsat, koho novináři citovali a uvést příklad osoby, instituce a oficiálních dokumentů. Pak jsme se měli zamyslet nad tím, zda jsme v některém článku našli human story (příběh ze života) a opět uvést příklady. Další otázka byla zda jsme našli někde v úvodu nebo názvu článku uvedený zdroj. Potom jsme se měli zamyslet, jestli články mají vliv na naše emoce. Pokud ano, jaký ? Ke všem bodům jsme museli mít příklady a podrobné zdroje. Na konec jsme si měli najít starší články k tomuto tématu a porovnat je. Moje práce měla celkově 6,5 A4. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem to všechno našla, přečetla, ale bavilo mě to. Nikdy dřív jsme nad články nepřemýšlela tolik, jako tehdy.

Rodinný příběh

Poslední úkol, jaký bych chtěla popsat je hledáni zdroje v rodině. Měli jsme za úkol vyspovídat babičku, dědečka,tetu nebo klidně i psa a najít zajímavý životní příběh. Já jsem psala o mé prababičce, která to v životě neměla vůbec jednoduché. Možná její příběh někdy popíšu. Uvidíme. Dneska ho ale vynechám, protože se obávám, že bychom tu byli ještě dlouho...

Myslím, že tohle jako taková malá ukázka úplně stačí. Příště vám popíšu moje zkouškové :)

Anie
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lillen Blake Lillen Blake | 16. září 2015 v 11:43 | Reagovat

Příběh prababičky by mě určitě zajímal, takže jestli budeš chtít, klidně :)))

Tý jo, to muselo být zajímavé :-)
Jinak já si myslím, že ty jsi taky takový malý zázrak (ve vší úctě a korektnosti a bez ironie) - takže... ten den se těch zázraků stalo víc. (A já stejně věřím tomu, že každý den se děje zázrak, jen si ho nevšimneme, nebo se o něm nedoslechneme. Někde najdou pramen vody, někde zaprší, někde rodiče ustoupí svým dětem v tom, v čem jim bránili, jinde se děti se svými rodiči po letech smíří, a tak... Je tolik příběhů, které nenalezneme
"Život můžeme prožít dvěma způsoby. Jako by nic nebylo zázrak, nebo jako by všechno bylo zázrak." -  Nevím, jestli to táhnu do takového "extrému" ;-) Což bych chtěla, ale asi se přikláním svými názory k druhé možnosti :D

Komunistické noviny, ajajaj :D Ale určitě to byla cenná zkušenost, poznat styl, jakým se tehdy psalo, a tak... Já bych si někdy chtěla přečíst asi úplně hodně staré noviny, třeba 1910, 1920 :D (Ale to by asi byly v němčině, nebo hodně obtížně srozumitelné ;-))

Nikdy by mě nenapadlo, co všechno studium žurnalistiky obnáší, ale myslím si, že tam máte opravdu, hodně, hodně zajímavých předmětů :-)
A aktivit :D

Ten příběh ženy je zajímavý. Jako novinářka asi budeš velmi často jednat s lidmi, víc než jsem si uvědomila (uvědomila jsem si to až teď).

No, už jsem toho napsala dost, tak ať ti to tady nezahlcuju ;-)
Měj se krásně, přeju pěkný den a hodně úspěchů ve škole. No jo, už brzo nám to začne... 8-O  :-?  :-D

2 Lillen Lillen | 16. září 2015 v 11:44 | Reagovat

Citace je od Alberta Einsteina, já hrozná :D To by mi dali, neuvést autora citace :D

3 Anie Anie | Web | 18. září 2015 v 18:37 | Reagovat

[1]: Děkuji, napsala jsi to moc hezky. Předměty máme zajímavé, ale uvítala bych ještě víc praxe.

4 Victoria Victoria | Web | 23. září 2015 v 21:09 | Reagovat

To musí být skvělý předmět! Závidím!
Začínám litovat, že jsem přece jen nezkusila žurnalistiku - bála jsem se přijímaček. Ta česká filologie je děs a hrůza, dost mě to zklamalo.
Chtěla jsem si dát jako vedlejší předmět alespoň časopisecké praktikum, ale předmět byl úplně plný. A když už se nějaké místo uvolnilo, tak jsem zjistila, že si ho stejně nemůžu dát kvůli jinému povinnému předmětu :-(

5 Pufflie Pufflie | Web | 27. září 2015 v 18:39 | Reagovat

Páni, to zní všechno opravdu úžasně! Musím říci, že tyto informace mě hodně motivují k tomu, abych se na přijímačky připravila co nejlépe :)
VÍC TAKOVÝCH ČLÁNKŮ!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama