Ulice Nezájem

31. října 2015 v 12:44 | Anie |  Myšlenky o životě



Tichou tmou vracíš se tam,
kde svoje místo máš.
Žádný úsměv, políbení.

O svém životě,
lásce a zklamání
Bohu vyprávíš.

Na vlastní názor zapomeň.
Všechno co děláš, je špatně.
Jen On vidí hlouběji.

Víš, že to není správné,
chyby u sebe najít neumíš.
Chceš to jinak, ale není čas.

Mluvit, poslouchat, plakat,
smát se, sednout si na chvilku.
To všechno moc stojí.

Vracíš se domů,
do ulice Nezájem.

Anie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lillen Lillen | 31. října 2015 v 15:50 | Reagovat

Dnes jsem nastavená do trochu jiné nálady :-)

Často u sebe nevidíme chyby, motáme se v bludných kruzích.

Ne, tu první větu tam nechám, aby bylo jasně vidět, že...
Vždycky, když tu čtu tvé verše, tak si říkám, ne, tak to není - ne úplně.
Pak si to přečtu podruhé, potřetí...
A zjistím, že je v tom tolik pravdy, že se ji snažím sama před sebou umlčet a popřít.

Moc ti děkuju za komentář u mně, odhalilas mi asi moji momentálně slabinu.

Zbloudila jsem z cesty a vím, že to není poprvé ani naposled.

Zakončím to tím, že ti musím říct, že máš velký, velký dar.
Když píšeš, vždycky mi dokážeš "navodit atmosféru"
Dokážeš mě přenést někam jinam, dokážeš mě "donutit", abych si představila osoby, místa, činy...
Velký dík za to. Líbí se mi tohle tvé umění :-)

Měj se hezky a ještě jednou děkuji za komentář u mě.
Čeká mě nepříjemné bloudění a hledání cesty zpět... já se budu vracet ne do ulice Nezájem, ale domů. Domů k Otci. Pokud to teda vůbec zvládnu.
Cesta zpátky je vždycky zlá, my marnotratní synové a dcery bychom mohli vyprávět...
(Musím najít cestu zpět, cestu, ze které jsem sešla, a kdy jsem Otce opustila).

2 Anie Anie | Web | 31. října 2015 v 21:54 | Reagovat

[1]: Drahá Lillen, mockrát ti děkuji. Nevím, jestli mám nějaký dar, spíše ne, ale pokud ano, vím kdo mi ho dal a budu mu za to vždycky moc děkovat. Cesty domů jsou vždycky horší a těžší než ty, kterými náš domov opouštíme. Zapomínat na Boha je tak jednoduché, ale vrátit se k němu chce hodně síly a odvahy. Pokud jsme ale jednou poznali jeho nesmírnou lásku, vždycky se nám povede vrátit. Protože On odpouští. V Jeho očích vždycky budeme milovanými dětmi, ať už uděláme cokoliv. Mysli na to, a všechno půjde líp !

3 Van Vendy Van Vendy | Web | 1. listopadu 2015 v 14:36 | Reagovat

Moc pěkná a citlivá báseň. O ulicí Nezájem vím svoje a procházím tam denně. O občasném pocitu marnosti vím také své...
tvoje báseň mi připadá peříčko ve větru. Hledající své místo a přesto unášené proti své vůli.
A chci říct, je to krásná báseň.

4 Anie Anie | Web | 1. listopadu 2015 v 15:04 | Reagovat

[3]: Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama