Básně

Zamčená ústa

1. července 2014 v 17:12 | Anie
Čí odraz vidíš v zrcadle,
když lidé mlčí a jen tak jdou
květiny ve váze šeptají uvadle,
proč vaše ústa plná vody jsou ?

Mlčíte a němě hledíte před sebe.
Bojíte se zvednou výš zrak svůj.
A já se modlím hledíc do nebe
Nauč je mluvit Pane můj !

Anie

Hledání cesty

28. května 2014 v 16:00 | Anie
Ptám se, kde je hranice ?
Jak daleko můžu zajít ?
Já nevím Tati,
jsem zmatená.
Prosím, pomoz mi cestu najít.

Ukaž, kde je ta stanice,
už nechci svou lásku tajit.

Chci tam jít dnes,
odpovědi na otázky hledat.
Chci zbavit se hříchu,
ale copak láska může odmítnout
a nedat...?
Říkáš, že milovat je důležité,
vyprávíš o moci lásky...

Potrhala jsem ty sítě,
na Tvé tváří vidím vrásky...

Přesto s láskou, nadějí a vírou,
budu Tobě zpívat dnes,
Ty nejlíp srdce i duši znáš
a víš, že nebylo to cíleně...
Ptám se Tati, jak milovat
a necítit se zahanbeně ?

Anie

Před soudem

20. dubna 2014 v 12:32 | Anie
Mé malé děťátko pláče hladové
Prosí mě, maminko dej mi jíst.
A vy dnes máte k večeři libové
okolo stolu padesát míst.
Přemýšlíte, zda koupit si golfové hřiště nebo sad
Mé dítě zatím zoufale pláče
Maminko, já mám hrozný hlad.

Pán politik si krade potají
mě policie stíhá,
lidé si kolem šeptají,
že zlodějka jsem, nepoctivá.

Mé dítě o jídlo mě prosí,
jen starý chleba v obchodě jsem vzala.
Ono je slabé, zmrzlé a bosé.
Já jenom chudá matka stará.

Zavřeli jste mě do vězení,
protože kradla jsem pro své dítě.
Pane politiku, to přeci nic není,
že vy na penězích doslova sedíte.

Já vím, kontakty různé máte
a také dvě nové vily.
Peníze od prostých lidí vybíráte
Jen, abyste si krásně žili.

Prý letos na kanarských ostrovech
s milenkou si budete užívat.
Mě odváděli v okovech.
Své dítě jsem viděla umírat.

Co mi to tady vykládáte,
že spravedlivý je náš stát.
Hlavně, že vy si peníze máte.
O nic se nemusíte bát.

Co o životě vůbec víte.
Kradete, nikdo vás netrestá.
Koho chcete, podplatíte.
Politici, matka vám tleská !

Moje dítě v noci zemřelo.
A já za mřížemi sedím.
Srdce mé už osiřelo.
Na nespravedlnost hledím...

Anie

Báseň o citech

27. ledna 2014 v 13:31 | Anie
Dejte mi malou sazeničku a vyrosté z ní strom.
Dejte mi trochu lásky, a dřív, než udeří hrom
naučím lidi milovat.
Zmizí samoty vrásky, dobro necháme kralovat.
Život je vzácný dar a cit je jeho kořením.
Dejte mi trochu vody a poušť v oceán změním.
Oceán plný smíření, krev rudou daleko odplaví.
Nebudou války a násilí. Zmizí bolest a bezpráví.
Odložme všechny zbraně, vždyť zbytečné nám jsou.
Nedívejme se na ně, pojďme, kam lidé jdou.
Pojďme se dívat společně, jak sluníčko jde spát.
Není přeci zbytečné být šťastný, vesele se smát.
Jsme přeci jenom lidé, každý toužíme po citu.
Podívat se lásce do očí a říci : Děkuji, že jsi tu.
Pohladit po studené dlani, darovat úsměv jediný
Odhodit smutek a strádáni, zakládat šťastné rodiny.
Dejte mi trochu naděje a naučím vás žít.
Ať se nic zlého neděje, dobře se budeme mít.
Dejte mi víru a skloním svoji tvář
v modlitbě o novou sílu a šťastný život náš...

Anie

Romantika pro psa

19. ledna 2014 v 12:20 | Anie
Bylo to pozdě večer,
slova lásky pluly vzduchem
On na kolenou klečel
Drbal svého psa za uchem.

Vstoupila bez klepání
a svíčky zapálila.
To se stalo znenadání
plápolala celá vila.

Stačí jenom zavřít očko
a katastrofa ze blíži.
On na gauči seděl s Kočkou
ten pocit psa velmi tížil.

Šel si proto s ohněm hrát,
dobře to měl promyšlené.
Dnes je pán zas kamarád,
zapomněl o svůdné ženě...

Pod mostem si spolu sedí,
z domu nezbylo už nic
z jedné misky večer jedí.
Není třeba říkat víc.

Ví to každé dítě dnes,
nejlepší přítel člověka je přeci věrný pes !!

Anie


Jako lilie nevinná

14. ledna 2014 v 7:46 | Anie
Báseň do Project poems

Byla jako rudá růže.
Milovat vášnivě toužila.
Chtěla potkat svého muže,
však tolikrát se zranila.

Vlastními trny skrvácená,
kráčela neznámou cestou.
Najednou jakoby proměněna
se stala Jeho nevěstou.

Protože naděje s láskou se pojí,
Trny odstranil slovy svými.
Na místo růže zde lilie dnes stojí
nevinná s křídly andělskými...

Anie

Poslední balet

29. listopadu 2013 v 10:10 | Anie
Mezi klavíru klapkami
tančí baletka tiše
děšť hladí ji svými kapkami
Ukrývá se v kabátku z plyše.

Rosa co do vlasů jí padá
melodii smutnou zpívá.
Baletka je ještě mladá.
Smutným pohledem se na svět dívá.

Samota její srdce svírá
nikdo nevrátí čas.
Zmizela naděje i víra.
Jen ona je tu zas.

Baletko jsi tak studéná.
Ukolébavku ti zpívám.
Mým hlasem byla jsi zvábená.
Na tvou bledou tvář se dívám.

Tvůj život vezmu do naruče své.
Neboj se neucítíš nic.
Vyhasly dnes oči tvé,
už neprohlédnou víc.

Anie

Imaginace

17. listopadu 2013 v 11:19 | Anie
Inspirovano písni Johna Lennona- Imagine

Představ si, že žiješ v pohádce,
kde všechno krásné je.
Však chyběly by ti po krátce
sněhové závěje.

Tak jako zima a léto kráčí společnou cestou,
tak smutek a štestí provází ženicha s nevěstou.

Představ si, že svět je ideální.
Všude jen dobro panuje...
představení teatrální...
nevěděli bychom, co je to naděje...

Tak jako herci a divadlo mají společnou cestu,
tak vždycky bude naděje pro ženicha i nevěstu.

Kdyby celý svět tak dokonalý byl,
řekni mi zda je možné aby zde dobří lidé žili,
kdyby ani jednou v životě nezakusili, co je to ztráta sil
a co je pomoc bližnímu.

Tak jako dobro a pomoc chodí společnou cestou,
stejně tak mají kráčet ženich se svou nevěstou...

Anie

Opuštěný strom

9. listopadu 2013 v 9:04 | Anie
( Báseň do Literárního klubu na téma Opuštěný strom )

Usedám do tvého stínu,
tvé větve hladí mě tiše.
Znáš každou mou bolest a vinu,
všechno, co svět nechce slyšet.

Tobě má duše zpívá
a srdce mé ti věří.
Jen ty se na mě usmíváš,
když pláč ovládám stěží.

K tobě vede má cesta
ve chvílích zrady a strachu.
Jsem jako smutná nevěsta,
co zrodila se z prachu.

Bojím se, že přijde den,
kdy ozve se hlasitý hrom
s blesk, co zdál se býti snem,
zničí můj opuštěný strom.

Anie

Kdykoliv jdeš...

29. října 2013 v 19:15 | Anie
Kdykoliv jdeš dívej se se před sebe...

Šel a myslel na lásku,
která tu pro něho není
minul ji, aniž to věděl.
Hlavu měl svěšenou k zemi.

Kdykoliv jdeš měj otevřené oči...

Šla, očí plné hořkých slz.
Naděje pro ni umřela.
Neviděla, že štěstí je blízko,
protože oči své zavřela.

Kdykoliv jdeš dívej se...

Přicházel ke svému cíli,
nedíval se však tím směrem.
Trvalo to jenom chvíli,
než ho minul...




Anie

Poslední políbení

29. října 2013 v 14:42 | Anie
Vodopád na tváří planety
pláče a nedívá se na cestu
Nevidí zářit komety,
co přinášejí mu nevěstu.

Kráčí ve vánku zahalena,
polibek vděčně posílá.
Sama však drsně karmínem políbená
padá k zemi a umírá...

Anie

Poslední sbohem...

9. října 2013 v 17:13 | Anie
Vítr mi zpívá,
nebe hladí moji tvář.
Někdo se dívá.
Nekonečná zář.
Světlo v temném tunelu
volá dnes jméno mé.
Navždy vás opouštím,
jen památka zůstane...

Anie

Už je čas...

21. září 2013 v 11:46 | Anie
Báseň do Project poems

Chceš jeho duši a s ním i mou.
Nedovolím ti nás zničit.
Všechny zlé dny i hříchy pominou,
my nebudeme křičet.

Nás tvůj oheň nepopálí
i když svádět z cesty chceš,
přestože jsme slabí, malí.
O jednom však zapomněls...

Ve chvílích hříchu, štěstí zdobilo naši tvář,
však přesto Boží Anděl držel nad námí stráž.

On ze tmy vyvedl nás
a ukázal, kam jít.
Řekl, že už je čas
k Bohu se pomodlit.

Anie

Vezmi utěrku..

18. září 2013 v 15:35 | Anie
Tak to tu ještě nebylo...Dnešní báseň je možná trochu podivná...Nevěděla jsem o čem bych mohla psát a potřebovala jsem inspiraci. Proto jsem napsala jednomu člověku na fb, ať mi napíše větu, která ho v tu chvíli napadne. Jenomže mi přišla taková odpověď : " Promiň byl jsem utírat nádobí. Už jsem zpět."
Tak co s tím ?? No nebyla bych to já, kdybych se nedala do psaní básně o utírání nádobí !! Tak se podívejte, co vzniklo...

Anděl

1. září 2013 v 11:40 | Anie
Jsi anděl, co popelem krášlí svoji tvář
Jsi člověk s nadpřirozenou duší.
Jsi bytost, co cestou ukryla svatozář,
máš strach, přiznat, že dobro ti sluší.

Své srdce jen vyvoleným otvíráš
Bojíš se, že, láska je zlá.
V tichosti slzy otíráš,
Tvá tvář však šťastná se zdá.

Jsi anděl, co za svá křídla se stydí.
Jsi člověk s bílými vlasy
Jsi bytost, co trápení a smutek vidí
a slyší boží hlasy.

Paprsky slunce na tvé tváří
osuší slzy lidských očí
neboj se, když láskou záříš,
celý svět se začne točit.

Odhoď masku toho zlého
výjimečný anděl jsi,
Ukaž kolik je v tobě dobrého
tak jak jsi to dělal kdysi...



Anie

Bolest srdce

10. srpna 2013 v 12:53 | Anie
Za hrází hořkostí prolomenou
v oceánu slaných slz
srdce utopené.
Žraloci s ostnatými zuby
vyrazili vpřed.
Okusují naposledy pulsující
srdečnou tkáň.
Aorta praská.
Oceán se barví karmínem.
Je konec...
Pouze pravá komora
unášející se na krvavé hladině
prozrazuje, co znamená
BOLEST SRDCE...

Pondělní ráno ukryté ve smradu zkažených bankovek...

5. srpna 2013 v 13:12 | Anie
Musíš vztát a jít.
Nesmíš se smát, jen tiše klít a nadávat,
že zase musíš do práce.
Chtěl bys zavřít oči a spát, možná už navždy.
Hlava se ti točí
po včerejší oslavě víkendu vraždy.
Zemřela sobota i neděle.
Dnes pondělí na dveře klepe.
Říkáš, nic se neděje
tak, jak chci.
zatím je slyšet pláč dítěte,
co cítí se jak v kleci.
Nesmíš ho ale utěšit.
Vždyť nemáš čas.
Do práce přeci poběžíš,
abys měl hromadu peněz zas.
Pak koupíš si, co budeš chtít.
Dítěti hromadu dárků dáš.
Ono však v srdci bude snít
o tom, že rád je máš.

Anie

V alkoholovém opojení...

2. srpna 2013 v 20:04 | Anie
Ten úžasný pocit,
když roztančí se svět,
přiblblý úsměv na tvé tváři,
najednou celý jenom záříš.
Záříš, jak v slunci květ.

Nezapomeň však, že slunce někdy škodí
a můžeš rychle uvadnout.
Tak už to na světě chodí.
Alkoholem se necháš ovládnout.

Ptám se tě, i když odpověď už znám,
proč vlastně tolik piješ ?
Opravdu strach o tebe mám.
Nechci, ať v pekle shniješ.

Tohle jsou slova pro tebe.
Přemýšlej, co vlastně chceš ?
Můžeš se dostat do nebe...
Proč tedy tolik piješ ?

Jednoho dne se kapky alkoholu
změní na slzy hořkosti.
Zde je má ruka, můžem jít spolu.
Pomohu ti v tvé slabosti.

Důvěřuj mi a nebraň se.
Bůh čeká jenom na tebe.
Dnes jeho dítětem staň se,
a On tě vezme do nebe.

Tak slyš můj hlas, to volám já
- alkoholička bývala.
Co Boha jednou poznala
a zachránit se nechala !

Kterou cestu si zvolíš ty ?
Bůh nadějí tě naplní.
A nebo zůstaň tím, čím jsi...
- zbabělcem utopeným v láhvi...

Anie

Atacama

19. července 2013 v 17:21 | Anie
( pozn. Atacama je nejsušší poušť na zemi. Nachází se v Jižní Americe )

Z tvých rtů stoupá šedivý kouř,
v kabátě z lávy a písku utkaném
tichounce kráčíš přes suchou poušť.
V tvém srdci navždy zůstanem.
Semkla jsi nás do rukou svých,
plazíme se, nevíme, kam jít.
Nás chudých, žízní vyprahlých
nechtěla jsi dnes vidět žít.
Prosíme, paní nech nás jít.
Ó, nádherná písečná dámo !
Věříme, laskavá můžeš k nám dnes být...
Smiluj se, Atacamo !

Anie

V tichosti ukrytí

15. července 2013 v 17:24 | Anie
( Báseň do Project poems )

Prázdné tváře ve stínu ticha ukryté,
Lidské duše vítrem unášené.
Díváte se na mě, avšak neslyšíte.
Vaše rty rubínem zbarvené, jsou němé.

Jen oči se pozorně dívají,
plášť ticha touží zničit.
Každé mé slovo hltají
a ústa chtějí křičet.

Ticho...
jen v rukou je porozumění.
Ticho...
pro nich se nikdy nic nezmění.

Stojí sami na okraji světa.
Oni...lidé němí
navždy osamoceni...

Anie

V ďáblově pasti

3. června 2013 v 17:06 | Anie
( Báseň do Project Poems )

Chytila jsem se a nevím, co dál,
ztracena bloudím temným světem.
Dívám se na lidi, co stojí opodál,
nenávist cítím k vlastním dětem.

Zapomněla jsem milovat,
ďáblu svou duši dala.
A on mě nechal kralovat.
Královnou zla jsem se stala.

Změnila jsem se k nepoznání
a padám do propasti.
Teď mě už nic nezachrání
z té děsivé ďáblovy pasti.

Ztracena, sama sobě na obtíž,
můj osud mě dnes trestá.
Najednou vidím před sebou kříž.
Ježíš mi říká : " Já jsem ta cesta..."

Anie

Plamen lásky

27. května 2013 v 17:34 | Anie
(Báseň do Projec Poems)

Když na svém těle cítím mráz
a celá se jen třesu,
věřím, že příjdeš, zlomíš tu hráz,
zachrániš mě a všechno snesu.

Protože Ty jsi oheň můj,
před Tebou ledy roztají,
cítím Tvé teplo, plamen Tvůj.
Ten, co mě hřeje potají.

Nebojím se, že zima zničí mě.
Nemám strach, že mi ublíží,
protože oheň spojil srdce dvě,
jsem v teple, nic mě netíží.

Jelikož Ty jsi oheň můj,
co hřeje mě každý den,
chci být jen s Tebou, stůj co stůj.
Vždyť ty Ty jsi můj ohnivý sen !!

Anie

Voda

24. května 2013 v 19:28 | Anie
( báseň do Project Poems)

Tajemná paní chodí světem.
Když kolem prochází tiše si šeptá.
To ona dává život všem dětem.
Na cestu se však nikdy neptá.

Proto jsou dodnes místa na zemi,
kam se jen zřídka dívá.
Tam, kde se život ve smrt mění,
jen v lidských slzách se ukrývá.

Ať je to kapka na dlani
a nebo celý oceán,
pokud chceš vodu ochránit,
nečekej, začni jednat sám !!

 
Anie

Nic nebude jako dřív...

2. května 2013 v 14:55 | Anie
Nic nebude jako dřív...

Všechno je jinak.
Není cesty zpět.
Co je to láska?
Co všechno musím pro ni vytrpět?
Proč přítel odešel
a nechal mě tu stát...
Copak mě už nemá ani trochu rád?
Čas rány zahojí,
brzy bude líp.
Ale já se bojím,
nechci ještě jít.
Nechci zavřít oči,
nechci zapomenout.
Hlava se mi točí,
v srdci mám jen žal.
Strach mi pořád šeptá,
neotáčej se,
jdi dál...

Anie

Brzy bude konec...

2. května 2013 v 14:44 | Anie
Brzy bude konec...

Brzy bude konec...
ta chvíle se blíží...
Za okamžik zavře oči,
už jí nikdo neublíží.
Neucítí bolest, nemusí se bát.
Potom někde hluboko tiše bude spát.
Je tu krabička pilulek, ta ji před ními zachrání.
Už je nikdy nezpatří...

Je konec.

Leží tu mladá dívka, srdce jí přestalo bít
a nikdo ani netuší, proč si přála zemřít.¨
Nikdo se jí nezastal, když ji rodiče mlátili,
jen strach byl jejím přítelem a neopustil ji nikdy.
A dns tu leží s úsměvem a v ruce léky svírá.
Pomoci se nedočkala, proto se sama zachránila.
Život ji opustil a spolu s ním
odešel i obávaný stín.

Tělo do hrobu dali a pod zem zakopali.
A na tom podivném místě
každou noc o půlnoci, duše mladých lidí plují
a proklínají ty, co bijí a týrají svoje děti.
Však budou potrestání, nikdy nezaznají klid.
Kdo dítě dohnal k sebevraždě
už nemá právo žít !!!

Anie
 
 

Reklama