Články na téma týdne

Lidé jako my

13. července 2015 v 13:25 | Anie
Po přečtení článků na toto téma mě zamrazilo. "Uprchlíci tady nemají co dělat". TEČKA.
Žádné odůvodnění, žádné argumenty pro a proti. Nic, jenom věta, která křičí pryč s nimi !
Lidé, kteří o sobě tvrdí, že jsou tolerantní vůči ostatním, se za každou cenu snaží bojovat proti těm, kteří tu hledají svůj domov.

Je jen na tobě, do které komory zaklepeš...

3. srpna 2014 v 19:05 | Anie
Pravá síň, levá síň, dvě komory, chlopně, žíly a tepny - toto je lidské srdce.
Kardiologie je velmi zajímavá, avšak ani na okamžik nezavadí o to nejdůležitější - lidské srdce je pramenem dobra a zla.
V něm se rodí láska a nenávist, radost a smutek. Je jako trezor, ve kterém schováváme své nejhlubší city.
Je těžké do něho proniknout, protože se otevírá jen pro vyvolené. Srdce je velmi citlivé a zranitelné. Pokud ho jednou zlomíme, bude si to pamatovat. Pokud to uděláme víckrát, změní se v kámen...

I stvořil Bůh muže a...muže ?

9. července 2014 v 19:10 | Anie
Byl krásný zimní večer. V místnosti ozářené svíčkami se každý den touto dobou scházela celá rodina a vyprávěla si různé příběhy. Tentokrát se děti ptaly tatínka, kdo stvořil člověka. Otec se pousmál, vytáhl Bibli a četl:

" I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je.
A požehnal jim Bůh, a řekl jim Bůh: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi, a podmaňte ji, a panujte nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad všelikým živočichem hýbajícím se na zemi."



Léta utíkaly a lidstvo se měnilo. Člověk si začal usnadňovat život různými vynálezy. Také jeho myšlení bylo jiné. Po tisíciletí lidé uznávali manželství mezi mužem a ženou. Dvě různá pohlaví, která měla za úkol plodit děti...
V pozdější době se však pohled na lásku začal měnit. Ženy si hledaly partnerky, muži partnery. Na začátku 21. století v České republice došlo k legalizaci stejnopohlavního soužití, nazývaného registrovaným partnerstvím.
Postupem času si homosexuální páry vyžádaly od státu právo k adopci. Pořád víc a víc dětí vyrůstalo s rodiči stejného pohlaví. Neuplynulo mnoho let a první homosexuální pár stál u oltáře v kostele, kde kněz prohlásil : " Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj." Tímto vás prohlašuji za pravoplatné manželé.

Na začátku 22. století si lidé vyprávěli příběh o stvoření světa a člověka. Jen stěží si připomínali slova Bible. Dle jejich názoru zněla takto : " I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a muže, ženu a ženu stvořil je."

Láska se trnů nebojí, protože ví, že obstojí !!

16. prosince 2013 v 19:45 | Anie
Když se řekne vztah, většina z nás si představí krásný úsměvavý pár, který se drží za ruce a šťastně se prochází zasněženým parkem. Romantické, dokonalé, sladké,...ale v první řadě najivní.
Opravdový vztah vyžaduje něco víc. Pokud nám na druhém člověku opravdu záleží, jsme odhodlaní udělat pro něho všechno. Někdy to znamená, že nevyhovíme vlastním představám, ale přesto dokážeme být šťastní, protože se těšíme ze štěstí toho druhého.
Tak by to mělo být. V Bibli se říká :


Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nepovyšuje; není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy, není škodolibá, ale raduje se z pravdy; všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží.

Opravdový vztah není jen o tom hezkém. Jde však o to, že ti, co se opravdu milují, to spolu nevzdávají. Když příjdou problémy, chytnou se za ruce a vytrvají. O této definici vztahu však většina lidi zapomíná. Vidí jen to hezké a ve chvíli, kdy se objeví první problém, dají ruce pryč a najdou si někoho jiného-dokonalého. Jak dlouho však takový vztah vydrží ? Opět do doby, než ztratíme ty růžové brýle a spatříme chyby toho druhého. Nikdo není dokonalý !! Uvědomme si to...Často totiž hledáme někoho, kdo vůbec neexistuje a přehlížíme ty, kterým na nás opravdu záleží ! Dívejme se kolem sebe. Nejen očima, ale i srdcem.
  • Bůh nám říká, že láska je trpělivá. Proto nečekejme od toho druhého hned zázraky. Snažme se vcítit do jeho situace a pochopit, proč věci dělá tak a ne jinak. Pokud potřebujeme, promluvme si o tom. Nikdy však nenadávejme, nehádejme se je proto, že partner neplní naše představy. Učme se být trpěliví a dát tomu čas. Nesnažme se milovanou osobu za každou cenu změnit. Nikdo přeci nechce, aby ním ten druhý manipuloval a dělal si všechno po svém...pak totiž každý dřív nebo později vezme nohy na ramena !
  • Nezaviďme, nevychloubejme se...Ve vztahu přeci nejde o to, kolik kdo má peněz a zda je na prvních stránkách všech časopisů. Doby, kdy se lidé nemohli brát kvůli majetkovým rozdílům, jsou již za námi. Dnes je bohužel částečně nehradila doba, kdy se lidé berou právě pro peníze a slávu. Člověk přeci potřebuje k životu něco víc než jen velký dům, tři auta...A tím slovem "víc" nemyslím ostrov, ani planetu, i když v dnešní době se najdou lidé, kteří cítí potřebu si takové věci kupovat. Mluvím zde o obyčejném citu, kterému se říká láska. Proč na ni zapomínáme ? Vždyť dle mého názoru, právě ona je ve vztahu nejdůležitější !
  • Nikdy nehledá svůj prospěch a není hrubá. O tom asi také mnoho lidi neslyšelo. Jak si jinak vysvětlit to množství násilí, které se děje v rodinách ? Přeci když někoho opravdu milujeme, nepůsobíme mu bolest, neubližujeme mu. Ba naopak, chceme, aby tomu druhému s námi bylo co nejlépe. Jsme ochotní dát mu všechno, jen aby byl šťastný. V opravdu dobrém a kvalitním vztahu je nejdůležitějším slovem slovo " ty" !!
  • Láska všechno snese. Co to znaméná ? Rozhodně ne to, že se necháme od svého partnera týrat a ponižovat, protože v každém vztahu musí být špatka egoismu. Vždycky se musíme dívat tak trochu i na sebe. Jde o to, že někdy děláme z komára velblouda. Vždyť nikdo z nás není dokonalý a každý občas udělá nějakou hloupost nebo má jen špatný den. Láska dokáže zatnout zuby a snést horší náladu partnera. Dokáže prominout špinavé nádobí, připálenou večeři, zvednuté prkýnko. Proč se hned hádat?! Někdy mám pocit, že lidé už nevědí, co by měli tomu druhému vyčítat a proto se chytají úplných maličkostí. ŠPATNĚ !! Kdyby člověk místo nadávek řekl: " Miláčku, to nevadí, já to chápu..." Hned by svět vypadal krásněji a na pohotovosti by neměli takové forfry :) ( než mi začnete vyčítat můj černý humor, přesvěčte se, že váš parter poslední hádku přežil )
  • A nakonec to nejlepší. Láska všechno vydrží.... Totiž všechno neznamená líbání pod rozkvetlými stromy, romantické večeře při svíčkách apod. Láska vytrvá i bouřky, neshody. To, že někoho milujeme by mělo být důkazem toho, že nejen ve štěstí ale i ve smutku mu budeme oporou. V opravdovém vztahu, který za něco stojí si lidé navzájem otírají slzy a povzbuzují se. Vždy podrží jeden druhého...protože tomu se říká LÁSKA !!!

PS.: Podívejme se na sebe. Jací jsme ve vztahu ? Umíme tomu druhému naslouchat, je naše láska opravdu upřímná ?!

(s láskou vaše) Anie

Vánoce v ohrožení !

4. prosince 2013 v 15:25 | Anie
Dnešním článkem bych chtěla upozornit na změny, jaké nastávají v naší společnosti. Kdysi Vánoce byly symbolem víry a lásky. Dnes je to všechno jen komerční záležitost...tedy ve většině případů. Pohlédněme tedy na životy několika generací a uvědomme si, která rodina se nejvíc podobá té naši ? Ještě můžeme něco změnit. Vždyť Vánoce jsou Svátky lásky a rodinné pohody...

Boj o život

28. srpna 2013 v 15:40 | Anie
Mým domovem je skládka. Každý den zde bojuji o holý život. Vstávám brzy ráno, abych se mohl prohrabovat mezi odpatky a hledat ukryté "poklady". Nesmím si dovolit přijít pozdě. Je tady velká konkurence. Každý chce najít to nejlepši pro sebe. Já zde začínám ještě před svítáním. Musím živit chromou maminku a malou sestru. Sestřička mi někdy i pomáhá, ale je příliš slabá a nevydrží dlouho pracovat. Náš život je úplně jiný než ten váš. Myslím, že si ani nedovedete představit, jaké to je se každé ráno probouzet se strachem, co vám tento den přinese. Bojím se, že jednoho dne nebudu mít dost síly vstát a jít na skládku, kde třídíme odpad, který pak prodáváme. Mám strach, že se mi nepodaří vydělat žádné peníze. Tímto bych podepsal výrok smrti celé naší chudé rodině. Na skládce se dá vydělat dost peněz, ale musíte mít štěstí. Někdy se mi povede udělat dost práce a pak si můžeme koupit víc jídla a někdy i nějaké oblečení. Jsou však dny, kdy mi štěstí moc nepřeje. Potom hladovíme i několik dnů. Někdy se snažím trochu pracovat v noci. Podmínky jsou ale velmi špatné, protože ve tmě jen ztěží rozeznávám předměty. Ve dne to není o moc lepší. Je tady hrozný zápach. Často tu hoří. Nad skládkou se vznáší nepříjemný dým. Někteří tvrdí, že je jedovatý. Já nevím. I kdyby byl, nemám jinou možnost. Musím tu pracovat. Musím se prohrabovat mezi odpadky, hledat PET láhve, kovy a další cenné předměty. V opačném případě mě i mé blízké čeká smrt.
Každý další den pro nás znamená zázrak. Někdy si však říkám, jestli takhle opravdu zázrak vypadá. Jsem unavený, všechno mě bolí. Mám pocit, že mi za chvíli něco rozthne plíce. Žiji v neustálem strachu o svoji rodinu. Ruce i nohy mám opuchlé. Zarudlé oči svědčí o nedostatku spánku. Jsem rád, že žijeme, ale někdy mi připadá, že snad by bylo lepší nebýt. Copak asi člověk cítí po smrti ? Je nějaký dobrý Bůh, který má rád lidi a vezme je k sobě do svého paláce ? Je hodný a rozdává jídlo ? Nebo snad smrtí všechno končí ? Tyto otázky se mi objevují v hlavě, když procházím opuštěnou ulicí v Kambodži. Mijím plačící matku, která drží v náručí mrtvé dítě. Já jsem přeci také dítě. Jsem malý devítiletý chlapec. Nemohu chodit do školy jako některé bohaté děti, protože musím pracovat. Nemám domov, nemám pořádné oblečení. Je však něco co mám. Mám hlad a strach, ale hlavně rodinu, díky které i práce na skládce dává smysl...

Anie

Každý má právo na život !

16. srpna 2013 v 20:50 | Anie
Drahá maminko, co bys udělala, kdyby jsi dnes dostala možnost vrátit čas ?
Tehdy jsem bylo malé, lehce zranitelné. Neměřilo jsem víc než centimetr. Bylo jsem tak křehké...
Já, tvoje dítě.
V době, když jsi se radovala, chodila do práce, já jsem sbíralo sílu na život.
Ještě jsi něvěděla, že nejsi sama, ale já jsem tvou blízkost cítilo už tehdy.
Připravovalo jsem se na okamžik, kdy poprvé otevřu své oči, ucítím na své tváří tvůj letmý polibek.
Těšilo jsem se, až popré otevřu svá malá ústa a řeknu " mama"
Ve tvém lůně jsem rostlo. Každý den jsem bylo víc a víc připravené na tu dlouhou cestu, která mě čekala.
Cítilo jsem se v bezpečí. U tebe v bříšku mi přeci bylo tak dobře...

Najednou se však něco stalo. Někdo mě bezcitně vytrhl z mého úkrytu. Bylo jsem přeci moc malé na to, abych to mohlo chápat. Nikdo se mě nezeptal, zda chci žít.
Proč jsi mě maminko dala pryč ?? Tady v nebi u Pána Boha jsem se dozvědělo, že každý má právo na život...
Miminko, řekni, že to nebylo tvoje rozhodnutí. Maminko, ty bys mě přeci nedala...
Mohli jsme si společně hrát a usínat vedle sebe. Mohla jsi mi vyprávět pohádky na dobrou noc.
Maminko, já bych bylo hodné dítě. Kdyby sis mě nechala, ani bych neplakalo. Poslouchalo bych tě maminečko milá, jen kdybych mohlo žít. Proč jsi dovolila mé neviditelné srdíčko zastavit ?
Teď jsem tady nahoře a dívám se na tebe. Tak moc se snažím tě pochopit. Proč se pořád usmíváš a ani slzičku jsi neuronila ? Copak ti ani trochu nechybím ?? Maminko, řekni kdo tě přinutil, kdo přikázal ti zabít své dítě ?
Ty bys to přeci neudělala, prosím, řekni, že ne....Maminko, slyšíš mě ? Každý má právo na život...
Možná, že jsi o tom nevěděla. Je to tak, mami ? Lituješ toho a chtěla bys vrátit čas...ale proč vypadáš tak šťastně ?
Maminko já jsem ti už dávno odpustilo. Jedno mi ale prosím slib : " Už nikdy nezabiješ žádné další dítě..."
Maminko, slyšíš mě ??

Seděli z Karlem v klubu. Ten večer byl hodně povedený. Konečně se pořádně odvázala. Od doby, co šla na potrat, neměla na pořádnou akci čas. Cítila, jak jí alkohol pomalu stoupá do hlavy. Usmála se na svého přítele a zašeptala : " Jdeš tančit ?" Pomalu se zvedli a vyrazili za hromadou přátel na parketu. Sálem se nesla hlasitá hudba...
Najednou se však něco pokazilo...Skřípělo to a šumělo. V tu chvíli jí ztuhla krev v žilách. Zřetelně slyšela, jak někdo řekl : " Už nikdy nezabiješ žádné další dítě...maminko, slyšíš mě ? " Rozhlédla se. Hudba opět zesílila a všichni vypadali spokojeně. Zdálo se, že ten podivný hlas slyšela jen ona. " Asi to bude tím alkoholem," pomyslela si, ale věděla, že se snaží oklamat sama sebe...marně. Najednou ji začaly trápit výčitky svědomí...

Anie

Podivný zážitek...

5. srpna 2013 v 19:11 | Anie
"Konečně pátek a jedu domů" povzdechla jsem si celá šťastná, že ten dlouhý týden už skončil. Bylo asi 19:30, když jsem nastoupila do autobusu, pohodlně se posadila, sluchátka si zastrčila do uší a pustila opět tu divnou melancholickou hudbu, která mě poslední dny provázela. Nějak se to všechno komplikovalo. Pořád do kolečka to samé. Člověk se vyhrabe z jednoho problému a hurá, je tu další !!!
" Bože, proč mi to děláš ??" ptala jsem se v myšlenkách, zatímco se můj pesimizmus stupňoval. Nebylo toho v poslední době nějak moc? Dnešek byl tou poslední kapkou a já se cítila víc unavená než kdy jindy.
Najednou ke mně přistoupila žena a zeptala se, zda si může přisednout. Byla cela udýchaná a na zádech měla velký batoh.
" Proč si sakra nesedne jinam ?!" napadlo mě, ale přikývla jsem, že ano. A té chvíli jsem to ucítila. Hrozně smrděla alkoholem. Neměla jsem na takovou společnost náladu. Otočila jsem se k oknu a doufala, že na příští zastávce vystoupí.
To se bohužel nestalo. Uvažovala jsem, že si přesednu, ale nakonec jsem to neudělala a jen dál zírala na krajinu kolem nás a ptala se Boha, proč všechno nemůže být zase dobré. A věřte nebo ne, Bůh opravdu mluví. Dodnes nedokážu pochopit, proč k tomu použil nějakou opilou paní, ale udělal to.
Najednou se totiž ta žena ke mně naklonila a řekla: " Slečno, nebuďte smutná. Vidím, že vás něco trápí. Ale nebojte před námi je krásný víkend a všechno bude zase dobré." A pak se zvedla k odhodu a předtím mi ještě podala ruku.
Já jsem v té chvíli byla tak v šoku, že si to nedovedete představit. S opilým člověkem jsem jela už mnohokrát, ale nikdy jsem se nesetkala s někým, kdo by ke mně promlouval takovými slovy a zároveň mi četl myšlenky.
Ruku jsem ji ale nepodala a podívala jsem se na ni s opovržením.
Doma mi to však nedalo a pořád jsem o té ženě přemýšlela. Najednou jsem zapomněla na svoje problémy. Místo toho jsem přemýšlela, co trápilo ji, když tolik pila. Sama vypadala zničeně a ustaraně, a přesto utěšovala mě.
V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem vlastně šťasný člověk, a moje problémy jsou ničím oproti tomu, co asi prožívala ona. Začala jsem se za ní modlit.
Ta žena měla pravdu. Nevím, zda skrze ni mohl ke mně promlouvat Bůh, ale vzhledem k tomu, že moje problémy po víkendu opravdu zmizely, řekla bych, že možná ano.
A Bůh odpověděl i na moje modlitby. Asi po dvou měsících jsem tu ženu opět potkala. Čekala na MHD s nějakým mužem. Vypadali docela zamilovaně :) Pak nasedla a cestou se usmívala. Nebylo to alkoholem, spíš tou láskou. Nevím, jestli mě poznala, protože se na mě několikrát tak zajímavě podívala, ale to není podstatné.
Hlavní je, že Bůh mluví a někdy i slovy člověka pod vlivem alkoholu. Vím, že ona měla pozvednou na duši mě a já se měla modlit za ni. Podivný zážitek, ale donutil mě popřemýšlet...

Příběh je napsán na základě skutečných událostí. Dovolila jsem si jen na malé úpravy...

Anie
 
 

Reklama