Deník

Něco končí, něco začíná

27. června 2016 v 12:34 | Anie
Milí čtenáří mého blogu. Možná, že jste už ani nečekali, že se vrátím. Poslední půl rok byl pro mě hodně náročný a na blog prostě nebyl čas. Úspěšně jsem dokončíla druhý ročník na žurnalistice. Pokud chcete vědět víc, ozvěte se, a já se pokusím zase rozjet rubriku o mém novinaření. Pracovala jsem a dokonce se mi povedlo udělat předčasně praxi, kterou jsem měla dělat o prázdninách. Ano, jsem spokojená a hrdá sama na sebe. Dokázala jsem si, že když opravdu chci, tak to jde.
Bylo to náročné, ale teď mám před sebou zasloužené tři měsíce odpočinku :)
Na dovolenou se letos asi nechystám, spíš podniknu víc krátkých výletů. Hledám si brigádu jako překladatel čeština-polština-čeština, takže pokud by někdo měl zájem, hlaste se. Nechci totiž zase zkončit u pasu, dělat "dvanáctky"-ranní-noční... Je to náročná práce a výplata taky není žádný zázrak. Ale budu pracovat trochu i v oboru. Během praxe mi totiž nabídli další spolupráci a já samozřejmě kývla. Zlatý důl to nebude, ale zato získám víc zkušeností a budu mít něco do CV, což se mi v budoucnu rozhodně bude hodit.
Chci se také víc věnovat blogu, fotit a číst. Brzy vám ukážu moje nové knížky. Máte se na co těšit. Taky bych si chtěla zlepšit angličtinu, němčinu a španělštinu. Doufám, že se mi to letos všechno povede :) Také jsem se zamilovala do seriálu Sherlock. Pokud se nudíte, určitě se zkuste podívat na první díl. Uvidíte, že vás vtáhne.


Jaké plány na prázdiny máte vy ?
Na jaké články na blogu se těšíte nejvíc ?
Dejte vědět, budu ráda za každý názor

Anie

Studuju, pracuju a opět bloguju

21. března 2016 v 21:42 | Anie

Je 21. března roku 2016. Poslední článek jsem zveřejnila 3. listopadu 2015. Tedy vlastně v minulém roce. Už jsem ani nedoufala, že se na blog někdy vrátím. Vlastně jsem byla rozhodnutá, že s blogováním definitivně skončím. Něco však chtělo jinak. Nevím, co to bylo. Možná je to zásluha Lillen, ke které jsem jedno volné odpoledne mrkla na blog, protože jsem měla chuť si přečíst nějakou její báseň. Nevím, zda to byla náhoda nebo ne, ale v jednom z posledních článků jsem narazila na design, který pro mě udělala. Úplně jsem zapomněla, že jsem ji o to kdysi prosila!! To bylo poprvé, co mě napadlo, že možná bych se ještě mohla vrátit. Jenomže pak jsem byla zase uběhaná, unavená a na blog dočista zapomněla. V tomto semestru mám však lepší rozvrh, protože nemám volné jenom víkendy, ale také pondělky a nepočítaje jednu přednášku i úterky. Času je víc a hlavně je víc nových knih. Já jako velká knihomolka cítím úzkost, když nemůžu vykřičet do světa, jaké nové úlovky jsem získala. Proto...však už víte. Jsem tady. Neptejte se jak dlouho. Doufejte. Možná se tu zase nějakou dobu zdržím :)

Co je u mě nového ? Začala jsem druhý semestr druhého ročníku a konečně můžu zase říct, že to není tak špatné. Pokud si dobře pamatujete z těch několika článků do Deníku žurnalistky, v minulém semestru jsem jenom nadávala. Možná ne tak doslova, ale byla jsem docela zklamaná. Teď se všechno zase obrací k lepšímu a i když s žurnalistikou jako takovou má tento semestr málo společného, baví mě. Začala jsem se totiž víc zajímat o reklamu a PR.
Tolik o škole, více se dozvíte v Deníku žurnalistky, pokud se někdy dostanu k tomu tam něco napsat. ( Jestli vás to hodně zajímá, napište mi do komentářů nebo na facebook, pak se určitě budu snažit článek napsat. Hned se to dělá líp, když víte, že to někdo chce opravdu číst)
Kromě školy ještě pracuju. Začala jsem učit češtinu. Zlaté doly to sice nejsou, ale zloté ano. ( Kdo neví, studuju v Polsku) Občas také trochu překládám (Pokud byste něco potřebovali, pište, udělám vám cenu :D
Takže prakticky od středy do pátku makám jako šroub. Moje obvyklá trasa škola-práce-škola-práce. Ale přes to všechno můžu říct, jsem spokojená. A vy byste si to měli říct také. Život je hezký, jenom v něm je třeba najít trochu slunce.
nevím, zda se mi to povede, ale pokusím se svými články vnést trochu slunce i do vašich životů.

Mějte se krásně :)
Budu ráda za každý komentář a sdílení fb stránky. Ať můj blog zase může žít !!
Mimochodem na facebooku budu přispívat trochu častěji, kdybyste chtěli být víc v obraze :)

Sdílejte a lajkujte TADY !!

Anie

Praha a neviditelná výstava

29. července 2015 v 11:45 | Anie
V neděli kolem půlnoci jsem se vrátila z Prahy. Byl to nápad mých přátel, a jelikož jsem nechtěla trhat partu, jela jsem. Je to krásné město, až na ty davy. Kdybyste věděli, jak moc se mi tam nechtělo. Nakonec jsem ráda. Ne všechno mi vyhovovalo, ale tady je problém spíš ve mně. Snažím se být věrná Bohu i jemu, a pak jsem ta divná, protože nejdu pařit do klubu. Cítím se mezi holkama tak dospěle.Nějak ten studencký život neumím prožívat. Mám ráda svůj klid, a pokud chci mezi lidi, raději jdu někam sednou s přáteli a pokecat, než trsat do klubu. Jo jsem divná, ale ty pubertální chlastačky a tanečky s každým mám už asi za sebou, a nemám pocit, že by mi to nějak chybělo.

Z Prahy jsem si přivezla jeden nezapomenutelný zážitek, díky kterému nelituji, že jsem jela. Byli jsme se podívat na Neviditelnou výstavu. Mohli jsme si společně se slepým průvodcem projít v úplné tmě domem, ulicí, zajít do baru, do lesa apod. Naučil nás poznávat mince, abychom mohli platit, hádali jsme, kam právě jdeme a co tam je. Všechno pomocí sluchu a především hmatu. Nikdy dřív jsem si neuvědomovala, jak strašně těžké je být slepým. Tam jsem si to mohla vyzkoušet na vlastní kůži, a musím říct, že mám teď k nevidomým mám o hodbě větší respekt.

Cestou domů jsem se na nádraží zastavila v knihkupectví a ulovila další dvě knihy do mé sbírky. Teď můžu připravit další článek do rubriky Tajemství mé knihovničky. Nesmím zapomenout ani na fotoreportáž.

Včera jsem byla trochu fotit do zahrádky, proto se můžete těšit i na pár dalších úlovků. Mám hotový první díl do Deníku žurnalistky, několik článku do Křesťanského koutku. Pomalu končím číst Revival, takže brzy udělám recenzi.

Je toho hodně. Tento týden se chystám vyrazit ještě na nějaký výlet, takže zase budu fotit a fotit :)

Mějte s hezky
Anie

O ovádech, blogu a víře

20. července 2015 v 12:52 | Anie
Bazén, bazén, bazén a ovádi, ovádi, ovádi. Všechno mě škrábe. Nechápu, proč si jako oběť musejí vybírat zrovna mě.
Copak mám tak sladkou krev ? Nevím, a pochybuji, že mi to někdy prozradí.
Mé dny teď vypadají skoro stejně. Nic nedělám, čtu, píšu články a sedím u vody. No a taky pořád něco řeším. Můj mozek někdy pracuje na plné obrátky...ale to už ke mně prostě patří. Nedám si pokoj.

Dělám změny na blogu. Vytvořila jsem novou rubriku Žurnalistika ( o tom, že ji plánuji jsem psala tady ), napsala jsem dvě recenze na knihy Jo Nesba. Chystám kažkou neděli články s křesťanskou tématikou. Už jsem tam dlouho nic nepřidala a vím, že ateistické Čechy jsou možná rády. Já ale nejsem. Svoji víru jsem v poslední době trochu zanedbávala.
Šla jsem si svou vlastní cestou a Boha tak nějak odsunula do pozadí. Věděla jsem, že tam někde je, a že když budu potřebovat, můžu zavolat, ale to bylo všechno. Teprve včera na evangelizaci jsem si uvědomila, jak moc mi to chybí. Už to šlo se mnou z kopce nějakou dobu, ale včera jsem tu propast viděla zřetelně. A také to světlo. Zase jsem našla můj ztracený smysl života, mého Boha, kterého chci mít před sebou!

Jsem šťastná, protože Bůh mluví a nejen ke mně. Dnes je den, kdy možná někomu změní život k lepšímu. Věřím, že má moc to udělat. Může promluvik k člověku, který se trápí a já vím, že by mu to pomohlo. Jenom se modlím, aby na to setkání s Bohem přišel. Pokud jste věříci, prosím pomodlete se za člověka, kterému chybí jen krok aby uvěřil. Pomodlete se, aby mohl přijmout Pána celým srdcem a ucítit lásku a štěstí, po kterém tolik touží.

***

Dneska to bylo krátké. Nemám moc co psát. Měla jsem mít práci, ale nevyšlo to a tak nedělám nic. Teď jdu číst "Kingovku". Měla jsem se vrhnout na čtvrtý díl Jo Nesba, ale potřebovala jsem si od něho dát na chvilku pauzu. Už jsem byla unavená detektivkou, proto jsem se pustila do hororu.

Hezký den a nezapomínejte na pitný režim :)

Anie

Normální prázdninový den a "deníková výzva"

12. července 2015 v 10:19 | Anie
Je krásný prázdninový den a já sedím ve svém pokoji a píšu tenhle článek. Rozhodla jsem se, že bych do této rubriky měla přispívat častěji. Každý den, kdy se v mém životě bude něco zajímavého dít, sem zkusím napsat pár slov.
O prázdninách trochu obnovím tenhle blog, protože jak dobře víte, během roku jsem to celkem zanedbávala. Zajímá vás, na co se můžete těšit ? V poslední době hodně čtu, takže pro vás připravím zajímavé recenze a taky další ukázky z mé knihovničky, jelikož jsem měla narozeniny a dostala jsem další dvě nové knížky. Ano přátelé, před pár dny jsem pohřbila mých "náct". Teď je mi dvacet a všichni říkájí, jak jsem dospělá a měla bych se chovat na úrovni, ale já stejně mám pocit, že čím jsem starší, tím víc blbnu :D :D
Ale vraťme se k mým plánům s blogem. Chtěla bych také pořádně rozjet rubriku z fotografiemi, především přidat něco z fotoreportáží. V další řadě bych chtěla přidat pár nových rubrik. Chti sem dát něco z mého kuchtění a také z mého (snad) příštího povolání. Víte co to znamená ? Rozjedu novou rubriku Žurnalistika. Čekají vás reporáže, komentaře z dění ve světě, rozhovory s blogery a jinými lidmi apod.
Nápadu mám teď plnou hlavu, takže uvidím jak to všechno půjde.
A protože venku je hezky, odpoledne vyrážím na výlet a určitě nezapomenu udělát pár fotek pro vás :)

Vy tu zatím odpočívejte a relaksujte. Je přeci víkend, neděle a k tomu všemu prázdniny !!


Anie

PS.: Pokud chcete vidět další moje fotky, zamiřte do rubriky Fotím ( toho hrocha najdete v podrubrice Fauna )

Býti básnikem je dřina, maturantem "prkotina" :)

25. května 2014 v 10:50 | Anie
Kdysi jsem na blogu publikovala mnoho básní, článků a šlo mi to celkem hladce...až jednoho dne se to zvrtlo !!
Přišla maturita a moje "tvůrčí kariéra" šla do kytek :D :D Jednoduše řečeno už několik měsíců jsem nenapsala ani čárku...tedy kromě 3 maturitních slohových prací.
Ale asi to stálo za to !!! Od pátku MÁM MATURITU ( s výsledkem jsem víc než spokojená) a konečně zase čas na trochu toho básnění, kreslení apod.
Tedy pokud mi to moje mozkové buňky dovolí :)
Děkuji všem, kteří mi drželi palce :) Těm, kdo zkoušku dospělosti mají teprve před sebou přeji mnoho úspěchů, pevné nervy a hlavně štěstí !! Držte se !! Kdyby měl někdo nějaké otázky, klidně se ptejte ráda odpovím :)
Krásnou neděli :)

Anie

Vzpomínka na vánoční dárky

2. ledna 2014 v 20:03 | Anie
V dnešním článku z mého života bych si chtěla připomenout, co krásného jsem dostala letos k Vánocům. Začněme třeba tím, co jsem nalezla zabalené pod stromečkem...
  • "chytrý telofon" - dárek se kterého jsem měla smíšené pocity, protože nejsem ten typ člověka, který jen čeká na drahé dárky. Ano, samozřejmě, že mě potěšil, protože vím, že se mi bude hodit. Konečně mám přístup k internetu a hlavně skype v mobilu, což oceňuji asi nejvíc :)
  • kosmetika - jako každá mladá žena takovému dárku neodolám. Krásně voňavé sprové gely, voňavky, tělové mléka,...všechno nádherně voňavé
  • sešit- říkáte si, obyčelný dárek, ale mě opravdu moc potěšil je krásný a přesně takový jsem potřebovala na vypisování citátu z knih, protože ten můj už je skoro plný
  • ponožky - nesmějte se, byl to krásný dárek, moc jsem si je přála :)
  • štětce, tempery, olejové barvy, malé plátno - nádherný dárek, který mě opravdu moc potěšil ! Od Vánoc jsem namalovala 2 obrazy, nejsou nijak profesionální, ale jsem sama se sebou spokojená ( nebojte pochlubím se i na blogu :)
Dárek trochu jiného druhu : 5 minutový film od nejmilovanějšího člověka...byl to dárek o jakém jsem toposud mohla jen snít. Už jsem dostala květiny, šperky,...ale něco tak krásného ještě nikdy! Proč kupovat drahé dárky a utrácet hromady peněz ?! Vždyť to nejrásnější máme uvnitř. Je tím naše srdce, které umí vymýšlet ty nejkrásnější dárky. Protože věnovat někomu dárek z lásky, ve kterém jsou ukryté společné vzpomínky je vzácnější než koupit auto. Tedy alespoň pro mě...

Dárky, o kterých lidé zapomínají, ale já na ně pamatuji a v tomto článku jim věnuji celý odstavec...
  • rodina pohromadě - jsem šťastná, že i letos jsme se mohli sejít s rodinou a prožt tyto svátky společně. Neumím si představit, že bych o Vánocích byla sama a proto děkuji, že mám to štěstí být v té významné době se svými blízkými.
  • zpívání koled - jsem šťastná, že u nás v rodině tato tradice nezanikla, a že si společně u večeře uděláme čas a zazpíváme si. Mám z toho velikou radost :)
  • živý stromeček - vánoční stromeček byl odjakživa symbolem života. Dnes již lidé nevědí o jeho původním významu a místo života si domů přinášejí štětkovité obludy ( teď se nechci nikoho dotknou, neberte si to prosím osobně). Jsem moc ráda, že u nás je vždycky o Vánocích cítit vůně krásného zeleného smrku
  • narození Ježíše Krista - to nejdůležitější jsem si nechala nakonec. V tom celém předvánočním shodu lidé zapomněli, proč se vlastně Vánoce slaví. Ježíš byl nejkrásnějším vánočním dárkem a vždycky bude, protože to on vstoupil mezi nás jako Bůh, aby pak za nás zemřel...
Anie

31.7.2013 - když se štěstí usměje

31. července 2013 v 12:56 | Anie
Můj poslední příspěvek do blogového deníku byl poněkud melancholický...ani nevím proč.
Dneska jsem to přišla napravit, protože se na mě usmálo štěstí !!!! Konečně !!!
Minulý týden byl takový divný. Pořád jsem měla různé pochybnosti a podobně, ale dneska musím říct, že všechny mé starosti se tak nějak vypařily !!! Opět jsem získala davnou náladu a sílu do boje !!!
Jsem šťastná !!! Všechno, čeho jsem se obávala najednou zmizelo. Jako zázrakem. Stačil jeden den. Jeden rozhovor, jedna šílenost, jeden krásný vzkaz, jedna vyslyšená modlitba...
Chtěla bych tímto článkem poděkovat také Lillen A. Blake, protože mi pomohla uvědomit si, že si vlastně ani nemám proč stěžovat !!! Možná, že všechno není ideální, ale těch pár věcí je vlastně ničím. Mám obrovské šťestí a nějak jsem si zvykla na to, že všechno bude jen dobré. Jenomže život je právě o těch překážkách a o té krásné cestě, kde můžeme společně to všechno překonávat. Stojí to za to !!! Každý problém je tady proto, abychom se naučili procházet tím dobrým i tím špatným. Protože tohle je opravdu důležité. Když se to člověk naučí, už ho nic nedokáže odradit, protože ví, že i to špatné může porazit !!! Přeji vám všem krásný zbytek posledního červencového dne !!! Pokud zrovna cítíte, že něco není "okej", nesmutněte. Vezměte lásku, víru, naději a hurááá do boje !!! Protože nic není dopředu prohrané !!!
A pokud bojovat nezkusíme, do smrti toho budeme litovat !!!!

Anie

26.7.2013 - první písmeno abecedy...

26. července 2013 v 13:48 | Anie
Stačí se podívat do kalendáře a vidíte...dneska je 26.7 svátek má Anna.
Má moje jméno něco společného s tím že v abecedě je A na prvním místě ??
Vím, že začínám přemýšlet o neslyslech, ale nikoho z vás nenutím to číst...

Poslední dobou to slovo "první " začíná ve mně vyvolávát míchané pocity.
Narodila jsem se jako první dítě do naší rodiny...
To byl začátek mého poprvé...
Dneska už bych ten seznam mohla pořádně prodloužit :)
Poprvé jsem udělala krok,...šla do školky...pak do školy...
Mnoho věcí jsem musela udělat poprvé abych se dostala tam, kde právě jsem.
Poslední dobou mám ale pocit, že už nechci zažít další poprvé...nechci první den školy, nechci první učení na maturitu, první přijímačky na vysokou....a to je jen opravdu malá část z toho, co bych sem mohla napsat !

Zdá se mi to, nebo začínám stárnout !! Nějak už netoužím po nových zážitcích, které pro mě kdysi byly tak vzrušující. Chtěla bych raději aby to všechno bylo takové jako na začátku...nevinné jako to malé dítě...
Tehdy jsem asi opravdu byla šťastnější než teď. Bohužel si z každým dnem víc a víc uvědomuji, že dveře, které jsem omylem otevřela se za mnou tak nějak zabouchly a nemůžu se dostat ven. Jediným klíčem je Bůh !! A Jeho prosím o pomoc !!!

Anna údajně znamená milá, milostivá, milostiplná...něco na tom bude. Asi jsem taková, jenomže někdy to je tak těžké. Být milá, když chci křičet. Říkat nemusíš a myslet prosím udělej to !!! Moje víra však opět začíná získávat svou dávnou moc. A já věřím, že jednoho dne pochopíš, co myslím tím nechci tě nutit, nemusíš, nejezdi, když nechceš,...

(chtěla bych jednou dostat opravovou písničku od srdce...ach ty sny :D )
Anie

14.7.2013 aneb dveře do světa dospělých...

14. července 2013 v 14:23 | Anie
Jsem to stále já, a přeci se něco změnilo. Přede mnou se otevřely nové dveře. Dveře do světa dospělých. Musím se pomalu postavit na vlastní nohy a připravit se na samostatný život...ne, neodcházím z domu, ale přeci se nemůžu pořád držet maminčiny sukně. Za rok budu mít po maturitě (tedy doufám) a budu se chystat na vysokou školu. To to uteklo...a nejenom to. Poslední dobou mám pocit, že ten čas běží pořád rychleji a hlavně ve chvílích, kdy toužím aby se úplně zastavil :(
Minulý týden jsem skončila brigádu a teď se chystám trochu popracovat na zahradě. Do konce prázdnin bych si chtěla ujasnit, co vlastně chci a stanovit si nové cíle. Také bych si přála na několik dní odjet, zapomenout, dát odpočinout mým mozkovým buňkám. A pak musím napsat jednu práci do soutěže. Na tom mi docela záleží, protože hlavní výhrou je výukový pobyt v ...a teď si nejsem jistá, ale myslím, že v Belgii.
Nevím, jestli budu mít vůbec nějakou šanci vyhrát, ale proč to alespoň nezkusit ??

Za těch 18 let jsem se mnoho naučila. Hlavně se snažím nevzdávat a bojovat do poslední chvíle. Zkouším nové věci a chci jít dopředu, ne jen stát na místě a nebo se zaobírat minulostí. V posledních dnech jsem se naučila těšit se z každého okamžiku ve svém životě, užívat si přítomnosti...nepřemýšlet o hloupostech, ale ŽÍT !!!
Protože život je krásný. Bůh nám dává naději na každý den, chrání nás a ukazuje nám tu správnou cestu.
Neříkám, že se vždy řídím Jeho radami...v posledních dnech spíš naopak...nějak se v tom všem ztrácím a nemůžu přijít na to, co je dobré. Nedokážu s některými věcmi bojovat, i kdybych chtěla...vím však, že v hloubi srdce chci být dobrý člověk a jestli dělám špatné věci, je to jen proto, že jsem hrozně slabá ale s Ním dokážu překonat všechno !!!
Každý další den se učím žít s láskou...protože láska je základ života !!!

Anie
 
 

Reklama