Myšlenky o životě

Jen prach

27. března 2016 v 18:41 | Anie
Včera jsme tu ještě byli
dneska zbyl jen prach.
My- dva ptáci černo-bílí,
žal, smutek a strach.











Anie

Ulice Nezájem

31. října 2015 v 12:44 | Anie



Tichou tmou vracíš se tam,
kde svoje místo máš.
Žádný úsměv, políbení.

O svém životě,
lásce a zklamání
Bohu vyprávíš.

Na vlastní názor zapomeň.
Všechno co děláš, je špatně.
Jen On vidí hlouběji.

Víš, že to není správné,
chyby u sebe najít neumíš.
Chceš to jinak, ale není čas.

Mluvit, poslouchat, plakat,
smát se, sednout si na chvilku.
To všechno moc stojí.

Vracíš se domů,
do ulice Nezájem.

Anie

Volný jako pták v kleci

4. září 2015 v 12:47 | Anie

Co znamená mít všechno ?
Dům, rodinu, přítele, zdraví, štestí, lásku...
Ale co když i pak vám něco chybí ?
Co když máte pocit, že to všechno vás svazuje?

Už vás nebaví pořád sedět na místě, když ostatní létají.
Pak najednou zjístite, že přeci můžete být jako oni.
Můžete si koupit křídla a vzlétnout.
Můžete se cítit volní jako ptácí...
Můžete se dotýkat nebe a dýchat čerstvý vzduch...

...a také můžete přijít o všechno.
Křídla totiž hodně stojí. To co dneska máte,
musíte prodat. Jiná cesta není.

Všechno vás tu tíží, lidé jsou jako koule u nohy.
Svazuje vás to a dusí.
Toužíte po svobodě.
Chcete opustit tu klec a letět někam daleko.

Nakonec zůstanete. Protože vám dojde to nejdůležitější.
Můžete prodat všechno, ale k čemu jsou křídla,
když nemáte pro koho létat ?

Anie

Nevíte, kam dál ?


Říkám ovcím ne !

20. července 2015 v 13:01 | Anie


Jsme jako tupé, slepé ovce,
běžíme za stádem.
Když se řítí do propasti,
vrháme se za ním.

Jen slabí lidé říkají vždy ano.
Ti silní dokážou říct ne.

Vědí, co je hodnotné,
co přináší lásku a mír.
Vyhýbají se špatnosti,
vyhýbají se hříchu.

Drogy, cigarety, alkohol,
dýmka…
Jsem naivní, ale věřím,
že bez toho se dá žít.

Anie

O hudbě a lidské hlouposti

18. července 2015 v 9:32 | Anie

Bůh nám dal hudbu,
vzali jsme ji a zneuctili.

V alkoholovém opojení zpíváme
o zradě a nevěře.
Vysmíváme se Božím darům…

Proč je tak jednoduché chválit zlo?
Proč je tak těžké chválit Boha?
Proč si ničeho neumíme vážit?
Proč umíme jen všechno kazit?

Mám strach, že brzy tu nebude už nic.
Jen ta jedna, jediná otázka…

Proč ?

Anie

Všichni proti jednomu

17. července 2015 v 20:07 | Anie

Copak jeden člověk může něco změnit?
Věřila jsem, že to dokážu,
věřila jsem, že se jim postavím,
že je změním…ale vzdala jsem to.

Protože oni měnili mě,
a odváděli mě do hlubin,
tam, kde písně hříchu zpívají,
kde čisté srdce nemá co pohledávat.

Já utekla, ale ty jsi zůstal
a vím, že teď jsi s nimi,
vzdáváš chválu tomu zlému.
Copak záleží na tom, zda si to uvědomuješ?


Už zítra, budu se modlit
a ze srdce toužit, abys byl vedle mě.
Ty však budeš s nimi
uctívat zemské věci…

Odešla jsem, abych se zachránila
Ale, dokud jsem tam byla,
měla jsem alespoň trochu kontrolu.
Teď jen vím, že všechno je špatně.

a já nesmím nic říct

Anie

Na dně...

20. července 2014 v 19:53 | Anie
Bodnutí nože a rána do břicha.
Fialová duha, která dodává očím lesk.
Nikdo se neptá, zda tě to bolí.
Všem je to lhostejné. V tvém srdci je stesk.
A oni mlčí. Nechtějí zabít ticho.
Vůbec je nezajímá, že zabíjejí tebe.
Pláčeš uzavřený do sebe. Nikdo nesmí vědět jak moc to bolí.
Další a další trny drásají tvoji kůži. Jsi ženou avšak vždycky budeš toužit po tom
být silná jako muži. To, že jsi slabší neznamená, že můžou tě tahat za vlasy.
Křičet, slintat, dotýkat se, mluvit opilými hlasy...
Nikomu to však nesmíš říct, protože smáli by se, že jsi jen hadr a nic víc.
Dělej že nic se neděje, když podlahu s tebou vytírají. Vždyť za víc ani nestojíš.
S tím se už nikdo netají. Někteří ti však říkají: jsi pro nás vzduch a on je přeci důležitý...
...a taky znečištený, skrz naskrz skažený po výbuchu jedarné elektrárny...

Anie

Odpusť

21. prosince 2013 v 17:42 | Anie
Vím, že jednoho dne u brány stát budu a sama sebe se ptát, kým jsem byla.
Člověkem ? To ano. Žila jsem však dobře, pomáhala lidem, jednala vždy moudře...?
Život je plný nástrah. Hřích nás pronásleduje. Ať chci a nebo ne, součástí mě ta zlá bytost je.
Snažím se pomáhat, milovat, být vždy pracovitá a nikdy se nevzdávat.
Někdy...tedy často, zapomínám však, že je tady někdo kumu na mě záleží.
Dívá se na mě, snaží se pomoci. Jsem špatný člověk, nepodám Mu ruku.
On však pořád čeká, ví, že jednou příjdu. A pak zase jako jindy, řeknu, že už nechci, že nepotřebuji.
On se však nevzdá a čekat bude dál. Bude mě chránit, ale i zkoušet, abych ve smutku a bolesti opět klekla na kolena a se slzami v očích řekla : "Odpusť "


Anie

Neboj se, jen mluv...

14. prosince 2013 v 8:32 | Anie
Řekl jsi dnes někomu, jak moc pro tebe znamená ?
Řekl jsi, že miluješ ?
Řekl jsi ji, že ti na ni záleží ?

Řekla jsi dnes někomu, že je pro tebe vším ?
Řekla jsi, jak hlubokou lásku k němu cítíš ?
Řekla jsi mu, jak moc ti chybí ??

Nebojme se mluvit o svých citech !!! Nebojme se vyjádřit svou lásku slovy !!! Vždyť na tom není nic špatného, že milujeme. Protože láska není zlá. Láska neumí ublížit. Jenom láska, o které nevíme nás nutí trpět. Nechceme žít v nejistotě !!!
Jisotou není jen být...jistota je, když máme vedle sebe člověka, který nás vždy podrží !!!
Každý potřebuje někoho takového !! Ty sám můžeš být pro někoho oporou. Někomu na tobě záleží a miluje tě. Možná, že má jen strach. Stejný strach, jako ty. Mlčením nezískáš nic. Pokud uděláš první krok, také nic neztratíš, protože zatím ti to nepatří. Jenom se můžeš přiblížit k cíli, k tomu, na čem ti opravdu záleží. Miluj !! Miluj celým srdcem. Bojuj o lásku...
Ten, kdo sedí v koutě nezíská nic. Jen ten, kdo nalezne ve svém srdci odvahu je hoden být vítězem boje...

Anie

Věřím Mu !

6. prosince 2013 v 10:35 | Anie
Kdo jsi ?
Pane já jsem jen sirotek. Kdyby mě někdo miloval jako vy, byla bych nejšťastnějším člověkem na světě. Protože láska je to, co potřebuje každý z nás. Jsem sama. Nemám rodinu. Nemám komu bych na rameni plakala. Proto musím být silná. Jít si za svým cílem. Protože jinak by mě pošlapali. Zničili.
Pane, copak já jsem horší ? Podívějte se na mě ! Jsem jiná, jsem špatná ? Jsem odpad, protože nemám rodiče ?! Copak tohle je karta odsouzení ?? Říká se, že existuje rovnoprávnost. Tak proč se na mě všichni dívají jako na něco bezcenného. Já se ale nebojím. V mém srdci je pokoj. Jednoho dne přišel On a řekl : Jsi mým dítětem a já tě budu navždy milovat...
Věřím Mu !


Anie

Anděl se zlomenými křídly...

14. září 2013 v 13:24 | Anie
Jdi pořád dál...
Neotáčej se...
Zapomeň...
Lidé jsou zlí...
Nenávist...
Zrada...
Smrt...
Konec...

Rozumíš ?
Je konec...
Nedívej se tam...
Jdi svoji cestou...
Sama...
Nikdo tě nesmí doprovázet...

Proč nejdeš ?
Nestůj !!
Musíš to vzdát...
Nepomáhej jím už...
Nejsi jejich strážný anděl...
Začni myslet na sebe...

Já...
Slabá...
Malá...
Zraněná...
Moje křídla jsou polámaná...
Něco mě však táhne zpět...
Nesmím je opustit....

Někde hluboko v mé hlavě...
Je tam...ta myšlenka...
Slib, který jsem dala...
Tobě Otče...
Budu jejich strážným andělem...

Hudební doprovod





















Anie

Tichá vzpomínka na štěstí...

3. září 2013 v 13:48 | Anie
Každé tvé slovo...
Tisíc střepů...
Mé srdce krájí na kusy...
Jsem jako nicota, prázdná a zraněná...
Už ani nevnímám tu bolest...
Vím, že jsem udělala chybu...
Tehdy jsme si přeci slibovali, že budeme stavět spolu.
Cihly naší lásky však polámané leží mezi střepy skla...
Náš dům, náš život, naše láska...
Co po ní zůstalo ??
Jenom ta velká hromada popela...
Neříkej, že je to moje vina...
Měli jsme jít společně !
Slíbili jsme si vzájemnou pomoc a oporu...
Kde jsou ta všechna slova ?
Vítr je unáší někam do neznámá...
Nezbylo po nich nic...
Jenom tichá vzpomínka
při pohledu na hromadu rozbitého šťestí...


Tentokrát mi při psaní pomáhaly tyto nádherné tóny...






















Anie

Co Bůh spojil člověk...

28. srpna 2013 v 13:38 | Anie
" Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj..."

Pamatuješ ?
Bílá holubice nám měla ukázat cestu...

Promeškali jsme to...
Dnes černý havran za oknem sedí a čeká...
Čeká, aby tě mohl odvézt...

Naše láska měla být silná...
Měli jsme překonat všechny překážky...

Dnes stojíme a díváme se na sebe...
Ty odcházíš a říkáš, že takhle to nejde...

Necítím nic. Jen prázdnotu.
Kam zmizelo to příjemné chvění, pokaždé, kdy jsi byl blísko ?

Dnes jsme jako dva cizí lidé...
Svou holubici jsme vyhnali
a místo ní, černý pták provázel naše duše.
Dnes mi tě odvádí...já vím...už je pozdě...

Ach, bílá holubice naše...kam ses poděla ?
Už není naděje náš vztah zachránit...

Jsme jako dva cizí lidé...stojíme a mezi námi
černý havran nešťastné lásky prochází se vztyčenou hlavou...

Inspirováno touto melancholickou hudbou...





















Anie

Poslední cesta kapkami deště...

20. srpna 2013 v 12:50 | Anie
Jdu alejí mezi pláčícími stromy...
Jejich slzy pomalu stékají na mou bledou tvář...
Přemýšlím o tom, co bylo...
Déšť okolo mě pláče mými slzami...
Mraky se smutně usmívají...
Rozumíme ti, šeptají...
Jejich malé slzičky se kutálejí po mých vlasech...
Cítím chlad, ale jakoby zevnitř...
Něco ve mně umřelo...
Déšť mi zpívá ukolébavku...
Pomalu se položím do trávy a přemýšlím...
Cítím, že moje duše se vzdaluje...
Naposledy se dívám na plačící krajinu.
Schoulím se do jejího mokrého pláště...
A jako malé, slabé dítě...usínám...
Navždy...

Moje myšlenky mi pomohla ukládat tato skladba...





















Anie

Odcházím...

20. srpna 2013 v 12:39 | Anie
Je těžké říct sbohem...
Odcházím...
Je těžké říct, mám vás rád,ale...
Odcházím...

Kde je hranice mezi láskou a nenávistí ?
Kde je hranice mezi tím, co smíme a tím, co je zakázané ?

Máte mě rádi ?
Tak proč mám v očích slzy ?
Máte mě rádi ?
Tak proč křičíte ??

Já vás mám taky rád...
ale takhle dál opravdu nemohu...

Život je přeci hledání...
Co mám ale hledat ?
Nikdo mi neřekl, nenaučil mě, jak žít ?!

Nevím jak milovat ?
Láska se mi pojí se smutkem, pláčem a nadávkami ...

Ptám se dnes...co je to láska ?
Odcházím...jdu hledat...
Ještě věřím, že někde...přeci jen žije...

Inspiraci jsem hledala v této písničce...






















Anie

Kdo jsi ?

7. července 2013 v 18:11 | Anie
Kdo jsi ??
Pohlédni do svého nitra...
Kdo se ukrývá za maskou šťastného, spokojeného člověka?
Tvoje pravé já.
Ve své samotě ukryté...
Smutek a slzy, bolavé srdce...
Trny, co bodají a ničí...
Tebe.
Jsi to však ty ?
Na tváří máš nakreslený úsměv.
Barvami, které každý večer z tvé tváře smývají slzy.
Slzy hořkosti, co vyplavují bolest tvého srdce na povrch...
jen proto, abys mohl druhý den vztát a s krásnou maskou štěstí
vyrazit do šedých, smutných ulic svého města...
s vizitkou svého falešného já...






















Anie

Nechci jen slova, co brzy pominou...

2. července 2013 v 15:55 | Anie
Mám ještě domov ?
Kde vůbec je?
V temném stínu něčeho, čemu se říká štěstí ?
A nebo možná ne, možná, že můj domov je někde daleko...
tam, ukrytý pod křídly tvé lásky, která však začíná ztrácet svoji zář.
Mizí a vyhasíná ten oheň naších srdcí. Nebo je to všechno jenom sen.
Přijď, ukaž mi svoji tvář a řekni: Mám tě rád, Miluji tě....
A já pohlednu do tvých očí a budu čekat, co uděláš.
Dokaž mi, prosím lásku svou. Nechci jen slova, co brzy pominou...
Chci vědět, cítít a jistá si být, že s tebou svůj život chci žít.
Prosím, udělej "něco" a potom možná uvěřím, že všechno se zas brzy zlepší
a život můj opustí stín. Pak Pán Bůh nad námi rozsvítí to světlo a já budu vědět,
že ty jsi ten pravý. S tebou pak moře přeplavu a přejdu všechny hory.
Nás nic nezlomí. Protože ve dvou to jde vždycky líp.
Musíme jenom táhnout za jeden provaz. Společně...ne každý za jiný konec...


Anie

Mezi námi oceán

14. června 2013 v 18:45 | Anie
Mezi námi oceán.
Moře vody a moře času.
Jen já a ty na vlnách života...
Proud nás unáší někam do neznáma.
Nevíme, kde se probudíme zítra.
Nevíme ani, zda se vůbec probudíme.
Jediné, co víme je to, že se nesmíme rozdělit.
Musíme se držet jeden druhého, protože pokud se pustíme, už nikdy se nemusíme najít.
Voda nás unáší pořád dál...
Jediné, na čem záleží je, abychom byli unášeni spolu.
Není důležité kam,...není důležité, jak dlouho.
Nic není důležité. Pouze to, abychom vytrvali.
Ty po mém boku a já po boku tvém.





















Anie

Stačí věřit !

8. června 2013 v 20:24 | Anie
Seděl u cesty, hlavu zabořenou v dlaních...
Seděl a nevnímal nic okolo sebe...
Plakal a modlil se...
Prosím vrať se...
Přijď....

Ale ona nepřicházela...

Slzy mu pomalu stékaly po tváři...
Miloval ji...
Na nikom jinem mu nezáleželo...
a proto čekal....

Ale ona nepřicházela...

Pomalu zvedl hlavu a zadíval se na zapadající slunce...
Byl smutný a zklamaný...
A najednou ji spatřil...
Šla pomalu...
V září zapadajícího slunce vypadala jako anděl...

Přicházela...přicházela k němu...

Protože naděje nikdy neumírá...
A láska...láska dokáže zázraky...
Stačí věřit...!!

Anie

MY - slovo, které vytrvá !

27. května 2013 v 18:16 | Anie
Samota plodí bolest.
Někdy je to potřeba.
Proč ?
Možná jen proto.
Proto, aby si člověk uvědomil,
jak moc mu na tom druhém záleží.
Hádky a loučení...také to je součástí.
Součástí toho pouta, které je mezi námi.
Důležité je, že jsme to my
a ne jen já a ty.
My, protože tohle není jen tak nějaké slovo.
Slovo, které tvoří láska je něčím vyjímečnym.
Je to slovo silné. Slovo, které vytrvá.
Nic ho neporazí. Ani vzdálenost ho nezničí.
Protože pokud milujeme, nic jiného není podstatné. Opravdová láska je silná a vytrvá !!!





















Anie

Odejdi, jsi jenom strach…

2. května 2013 v 14:54 | Anie
Odejdi, jsi jenom strach…

Nezvládneš to !
Jsi nula.
O co se vůbec snažíš ?
Přeci si nemyslíš, že někdo jako ty, může něco změnit.
Jsi blbá a naivní. Chceš něco, co nikdy nebudeš mít.
Jenom tu stojíš a díváš se. Nikdy se nenaučíš bojovat.
Vzdej se. Nemáš šanci. Nedovolím ti to. Budu tu pořád.
Mě se nezbavíš. Nikdy tě neopustím. Jsem věrný. Miluji Tvoji bezmoc.
Nenechám se vyštvat. Já jsem přeci silný. To ty jsi ta slabá.
Ta chudinka. Chytila ses do mé pasti. Nepustím Tě...

Myslíš si, že dokážeš všechno ? To ty jsi nula !
Jsi jenom strach nic víc. Ale já se tě zbavím. Nechci se už bát.
Nedovolím ti vést můj život. Já nejsem sama. Nejsem bezmocná chudinka.
To ty. To ty nemáš nikoho. Jen sám sebe. Já mám víru a lásku.
Možná, že jsi mě ovládl. Ublížil jsi mi. Pomalu jsi mě ničil. Skoro se ti to povedlo.
Jenomže dnes už vím, že můžu být silná. Nejsem na tobě závislá. Jsi jen strach.
Nemusím se tě bát. Dovolila jsem ti, abys mě ovládl. Dnes už nejsem tak hloupá.
Copak si opravdu myslíš, že ti všechno projde ? Nezničíš mě. Nejsem sama. Mám lásku a víru.
Budu bojovat. Odejdi. Jsi jenom strach....

Anie

Nemůžeme, pokud nenajdeme a neuvěříme…

1. května 2013 v 11:47 | Anie
Nemůžeme, pokud nenajdeme a neuvěříme…

Nemůžeme se smát...
Nemůžeme být šťastní...
Nemůžeme milovat...
Nemůžeme žít...
Nemůžeme jít dál....
Stojíme v místě...
Okolo nás není nic...
Jenom prázdnota....
Prázdnota a bolest....
Strach...
Bojíme se...
a proto nemůžeme...
Nemůžeme dělat nic....
Jenom čekat...
Jsme sami...
Už nic nemá smysl...
Nemůžeme...
Nemůžeme...
Nemůžeme...
Nemůžeme žít, pokud nenajdeme smysl života...
A proto....
Hledejme...
Rozhlédněme se okolo sebe...
Svět je krásný...
Jenom je třeba se naučit dívat...
Nemůžeme jít dál...pokud nebudeme VĚŘIT !!!
Protože NADĚJE NEUMÍRÁ !!

Anie
 
 

Reklama