Úvahy a názory

Touha po vodě

13. srpna 2015 v 12:30 | Anie
Je krásný sluneční den, nebe bez mráčku, co víc si přát. Člověk by si skoro řekl, že lepší léto snad nemohlo být. Ani za letenku do Egypta už nemusíme utrácet. Stačí jenom koupit pár velbloudů do zahrádky a bude to dokonalé. Už asi měsíc nezapršelo a tráva se brzy změní ve vyprahlou poušť. Každý den kontroluji stránky s počasím. Zadržuji u toho dech, jako bych čekala na nějaký zázrak. Jenomže ono to už tak asi bude. Na radarovém snímku opět není nic. Když se dívám na Aladin Mapy, marně doufám, že na našem území spatřím nějaké srážky.

Co znamená žít ?

1. června 2014 v 11:38 | Anie
Kdybych vyšla jen o minutu dřív...kdyby mi nezazvonil mobil...možná bych tu dnes nebyla...
Náhoda nebo snad Boží vůle ?

Minulý týden jsem šla jako obvykle z hodiny angličtiny a najednou PRÁSK !! Auto vyjelo ze silnice přímo na chodník a skoro srazilo ženu, která šla přede mnou. Byla jsem v šoku, ale v tu chvíli mě ani nenapadlo, že jsem pod tím autem mohla skončit. Kdybych vyšla jen o něco dřív a nezazvonil mi mobil, asi bych v tu dobu byla někde na místě, kde stálo nabourané auto. Nevím zda byl řidič v podnapilém stavu nebo mu selhalo něco na autě, každopádně pár hodin později mě tato událost donutila k přemýšlení...

Žijeme jakoby nic. Každé ráno odcházíme do práce nebo do školy a to, že se zase večer vracíme domů, bereme jako samozřejmost. Nikdo z nás si nepřipouští, že by ten den mohl být jeho posledním...
Nechci tímto článkem nikoho strašit a říkát : zítra zemřeš ! To opravdu ne !!
Jenom bych chtěla upozornit na to, že mnohdy řekneme věci, které nás později mrzí. Vždy však počítáme z tím, že se z časem všechno urovná, že se omluvíme...ale co když už nebude komu ? Co když už nebude kdy ?

Žijme proto tak, jakoby každý den měl být tím posledním. Usmívejme se a dávejme radost všem okolo nás. Protože nikdy nevíme, kdy nás Bůh povolá k sobě. Pokud máme nějaká přáni, nebojme se je plnit !! Pokud chceme mít šťastnou rodinu, neznamená to, že musíme jen chodit do práce a vydělávat hodně peněz. Věnujme se svým blízkým !! Udělejme si čas na svého partnera, na svoje děti...Protože to, co nám chtělí říct dnes, už zítra může být úplně nepodstatné.
Naslouchejme si navzájem, milujme se. Ne za hodinu, ne zítra, ne za týden. Ještě DNES !!

Život si nevybereme, ale můžeme si vybrat jaký k němu budeme mít přístup !!

Anie

Postrach v bílém plášti

14. srpna 2013 v 21:24 | Anie
Bílý plášť má dnes kde kdo. V dnešním článku však nebude řeč o těch v bílém všeobecně. Budeme se věnovat jen jednomu druhu a konkrétně zubařům. Chtěla bych popřemýšlet o tom, proč některým lidem dělá takový problém zajít si zkontrolovat zuby.
Mají obrovský strach. Někdy i panickou hrůzu. Nezáleží na tom, zda jsou to děti, mladé ženy nebo tvrdí chlapi. Ve chvíli, kdy překročí práh ordinace, roztřesou se jim kolena, na čele se objeví studený pot, dech slábne a jdou na ně mdloby.
Tohle není výmysl. Je opravdu hodně lidí, kteří touto fobií trpí.
Dřív jsem si to ani neuvědomovala. Já sama mám poměrně zdravé zuby a nikdy jsem se zubaře nebála. Neříkám, že takové ty prohlídky, vrtání apod. jsou příjemné, ale mít z toho až takovou hrůzu ?! To snad ani nejde ne ??

Včera jsem se ale přesvědčila o tom, že opak může být pravou. Člověka, kterého se to týká jmenovat nebudu, ale říkejme mu třeba ON. On má hrozný strach ze zubaře. Od chvíle, co se dozvěděl, že ho v pondělí čeká prohlídka, nemůže myslet na nic jiného. Už teď se třese při myšlence, že bude muset vstoupit do ordinace, posadit se do zubařského křesla a odevzdat své zuby do rukou toho největšího nepřítele. Má pocit, že každý jeho zub je děravý skrz na skrz. Nepomůže mu nic. Přitom jeho zuby jsou poměrně zdravé. Čím to je ?? Většinou se takový strach vyvine na základě nějakého nepříjemného zážitku.
Většině zubařů totiž chybí ten cit. Nějak se nedokážou vcítit do pacienta. Je jim jedno, zda na křesle sedí malé dítě, nebo chlap jako hora. Berou do ruky své super zbraně. Velké jehly, kleště a další mučící nástroje přitom děsí mnoho lidí a především ty nejmladší. Správný lékař by měl malému dítěti vysvětlit, co vlastně dělá. Většina místo toho začne vrtat, umrtvovat aniž by malý pacient tušil, co se s ním děje. Tímto začíná strach. Opravdová hrůza z vyšetření.
Dnešní doba je jenom o jednom - o penězích. Takhle je to všude. Také zubaři okrádají své pacienty. Jen si nemyslete. Doporučují zbytečně drahé léčení a přitom někdy stačí úplně málo. Nutí své pacienty kupovat si různé zubní pasty, pomůcky, které jsou ale ve většině případů zbytečné. Já si čistím zuby minimálně dvakrát denně. Používám při tom obyčejnou zubní pastu. Mám jen měkký kartáček. A někdo jiný si kupuje ty nejdražší pasty, k tomu další přípravky, které mu lékař doporučí se slovy : " Když budete používat tuto pastu, vaše zuby se výrazně zlepší. Nebude vás trápit zubní kaz. Tento přípravek posiluje zubní sklovinu, pomáhá při krvácení dásni..." Ano, je geniální. A při příští návštěvě, když si budete opět stěžovat na bolest zubů, kazy, plak, tak vám stomatolog řekne jen to, že si neumíte čistit zuby a je to všechno vaše vina.
Ale zdaleka tomu tak není. Lidé se jen nechají napálit. On si také stěžuje na problémy se zuby. Od doby, co se mu udělalo při prohlídce špatně, den před kontrolou ani nemůže spát. Vyměnil by všechno, jen aby měl bezproblémový chrup. Říká, že ve chvíli, kdy sedí na zubařském křesle by vyměnil i to nejdražší za to, aby tu prohlídku nemusel podstoupit...

Dá se vůbec takovému člověku pomoct ?? Je několik možnosti. První z nich stojí 3000 Kč. Jde o analgosedaci, kdy pacient je uveden do "spánku" a ani nepocítí, co se s ním děje. Tato možnost mi ale připadá zbytečně drahá. Proč utrácet za jednu kontrolu tolik peněz ? A to všechno jenom proto, že mě nějaký chlap nebo ženská v bílém plášti nutí otevřít pusu !
Dočetla jsem se, že proti strachu existují také různá homeopatika, což jsou léky používané v alternativní léčbě. Strach sice úplně nezmizí, ale dokážou zmírnit příznaky.
Někdy je chyba ve stomatologovi. Má špatný přístup k pacientům, neumí s nimi jednat a zbytečně je děsí. V tomto případě je dobré pouvažovat o tom, zda si nenajít někoho jiného. Zubařů je totiž poměrně dost a znám i ty, co jsou opravdu dobří a dokážou člověka uklidnit.

Podle mě je nejlepší zbavit se toho strachu sám. On tu kontrolu taky zvládl. Když odcházel z ordinace (neměl ani jeden kaz) řekl jen, že to půjde oslavit. Byl opravdu štěstím bez sebe, že už tu hrůzu má za sebou.
Vím však, že až to zase přijde, bude se bát stejně jako předtím.
Musí se však naučit to překonat. Tak jako každý jiný člověk, který trpí nějakou fobií.
Hrozně ráda bych mu pomohla, ale nevím jak. Slova potěšení nezabírají. On odpovídá jen : " Je to zbytečné. Já už se znám. Zase budu o tom celou dobu přemýšlet. Ta noc bude hrozná. Neříkej nic. Stejně mi to nepomůže. V tom jsem opravdu měkký. Roztřesou se mi kolena. Toto je opravdu moje slabá stránka."

No každý z nás má nějaký ten problém. Něco, s čím musí bojovat. Ať už je to strach nebo něco jiného, určitě stojí za to si o tom alespoň s někým promluvit. Postavit se tomu čelem a najít si svůj vlastní způsob jak s tím bojovat...

On to už má za sebou a teď nějaký ten čas bude v pohodě. A co vy ?? Máte něco, čeho se bojíte ? Trpíte taky šíleným strachem z těch bílých lidských tvorů ? Jak se strachem bojujete ?? Budu ráda, když se k tématu vyjádříte. Možná se z toho nakonec vyvine i nějaká ta diskuze. Tak co, napíšete něco? Nebo snad máte panickou hrůzu z psaní komentářů ??

Anie

Něco je špatně...

30. července 2013 v 11:26 | Anie
Nevím, jestli jste si toho všimli, ale poslední dobou se děje toho zlého nějak moc.
Tuto myšlenku mi vlastně včera vnukl můj přítel, když jsme spolu jeli autem a poslouchali rádio.
Najednou začly zprávy a mluvili o nějaké vraždě. Tak jsme přepli stanici a tam mluvili o těžké havárii. Na další byla řeč o tragédii autobusu. Takle se to opakovalo ještě několikrát. A pak můj přítel jakoby nic prohodil : " Samá smrt, samé vraždy, kdo to má pořád poslouchat..."
Pak už jsme se o tom nebavili a já na to tak nějak zapomněla....
 
 

Reklama